Kronika Karla IV.

Karel IV.

Největší osobnost v českých dějinách 

Karlova univerzita, Karlův most, Karlštejn – slavné české památky nesou jméno svého zakladatele, nejvýznamnějšího evropského panovníka pozdního středověku. 

Karel IV. byl jedenáctý český král, vládnoucí jako Karel I. od srpna 1346 až do své smrti v listopadu 1378. 

Římsko-německým králem se stal od července 1346 a od roku 1355 císařem římským. Byl také italský (lombardský) král od roku 1355, burgundský (arelatský) král od roku 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. 

Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. 

Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské. 

Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. 

Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. 

Karlovo dětství a cesta rytíře 

Karlovo dětství bylo velmi neradostné – vlastní otec ho odtrhnul od matky, kterou potom už nikdy nespatřil, a uvrhl jej na hrad Křivoklát, kde strávil 4 roky života v domácím vězení. V šesti letech byl Karel poslán na vychování do Francie. Když Karla po sedmi letech povolal Jan Lucemburskýdo severní Itálie hájit zájmy rodu, prošel mladý kralevic ohněm mnoha bitev. V 16 letech byl pasován na rytíře, a i když se o něm většinou dočtete, že to byl bezkonfliktní zbožný muž sbírající ostatky svatých, pravda je taková, že s mečem uměl výborně zacházet a ne každý spor řešil mírovou cestou. Zúčastnil se tří křížových výprav do Litvy, obléhal Krakov, bojoval v bitvě u Kresčaku a několikrát se s vojskem vydal za zbojným Mikulášem z Potštejna, který za své lapkovství nakonec zaplatil životem.

Víno, ženy, zpěv 

O Karlu IV. je známo, že se rád napil dobrého vína. Jeho snahou bylo rozšířit vinařství i v Čechách, kam dovezl starou burgundskou odrůdu – Rulandské modré. Další sazeničky dorazily z Porýní a Rakouska. Úplný rozkvět vinařství přišel roku 1358, kdy Karel IV. nařídil dekretem výstavby vinic především na Mělnicku, Roudnicku a Mostecku. Povahou byl Karel statečný, rozhodný a spravedlivý. Jeho 173 cm vysoká, svalnatá postava byla přímo magnetem na ženy, jichž se král rozhodně nezříkal. Výčet jeho oficiálních manželek zahajuje Blanka z Valois, kterou provdali za krále velmi brzy - oběma manželům bylo tehdy 7 let. Druhou ženou slavného krále byla Anna Falcká (20), kterou si Karel (31) vzal hlavně kvůli územním ziskům. Po třech letech manželství však zemřela, stejně jako první Karlův syn. Římský císař si našel další nevěstu, a to čtrnáctiletou Annu Svídnickou, se kterou původně plánoval oženit svého zesnulého syna. Anna konečně dala českému králi mužského potomka, syna Václava, avšak při porodu třetího dítěte zemřela.

Nejpopulárnější a zároveň poslední manželkou se stala Eliška Pomořanská, které bylo v době sňatku šestnáct let, zatímco Karlovi něco přes čtyřicet. Česká královna měla v rukou takovou sílu, že bez problémů dokázala lámat podkovy, nože i brnění a pancíře rytířů od shora až dolů. 

Karlovy skutky v českých zemích 

V době králova návratu byla česká země zpustošená a Pražský hrad byl natolik neobyvatelný, že Blanka s Karlem neměli kde nocovat a museli využít pohostinství domu U Kamenného zvonu, kde se shodou okolností Karel IV. narodil. Panovník začal znovu budovat ekonomiku země a měnil i tvář mnoha měst. Spolu s otcem započali také se stavbou Svatovítského chrámu. 

V době Karlovy vlády patřila Praha k největším městům Evropy. Karel nechal opravit Pražský hrad, přebudovat katedrálu sv. Víta, postavil kamenný most přes Vltavu, založil a sám vyprojektoval Nové Město pražské, první univerzitu severně od Alp a dal také zhotovit Svatováclavskou korunovační korunu. 

Nechal zbudovat mnoho nových hradů – v první řadě nedobytný Karlštejn, jenž střežil královské poklady, především sbírky svatých relikvií s korunovačními klenoty. Jako pevnosti byly postaveny hrady Kašperk a Radyně. Rád pobýval na hradě Bezděz, který si velmi oblíbil a osobně také vydal pokyn k založení Velkého rybníka (Máchova jezera). 

Kvůli nehodě, která se stala při lovu na západě země, byly objeveny teplé termální prameny - královští psi honící jelena do ní spadli a uvařili se. Poté, co císař neobyčejnou vodu aplikoval na svou nemocnou nohu a pocítil zlepšení, nařídil zde vybudovat město Karlovy Vary. 

Zajímavosti o Karlu IV. 

Karel IV. byl na dobu, ve které žil velmi inteligentní.

Ve středověku byla gramotnost lidí, včetně panovníků až na posledním místě. Z toho důvodu byl Karel IV. považován za velmi chytrého panovníka. Nejen proto, že byl velmi moudrý ohledně svých rozhodování, ale především proto, že uměl číst a psát, což nebylo v té době u panovníků běžné. 

Mimo to byl také neuvěřitelně talentovaný na jazyky: ovládal latinu, francouzštinu, italštinu, němčinu a češtinu. 

Těchto znalostí nabyl ve Francii, kde se na pařížské univerzitě učil svobodnému umění a vladaření. Češtinu se musel znova učit.

Ve svém životopise Vita Caroli se přiznal, že se jazyku musel po návratu do Čech znovu učit. Se svou matkou se viděl naposledy ve svých 7 letech. Po svém odjezdu do Francie, kam Karla poslal jeho otec, svou matku už nikdy neviděl. 

Karlovi bylo 7 let, když byl vyslán Janem Lucemburským na výchovu do Francie. Ve Francii strávil Karel IV. sedm let svého života a při návratu do českých zemí se nejvíce těšil na svou matku-Elišku Přemyslovnu. Ta však zemřela dříve, než se svého synka dočkala. 

Otec Karla IV. Jan Lucemburský svého syna příliš nemiloval, a to z jediného důvodu. Bál se konkurence ve vladaření. Z tohoto důvodu Karel zpočátku spravoval pouze severoitalské državy svého otce. Roku 1333 vyšel Jan Lucemburský vstříc české šlechtě, která požadovala, aby se Karel ujal vlády. Z tohoto důvodu udělil svému synovi titul moravského markraběte. Přežil pokus o vraždu Jako ještě mladistvého se ho v Itálii pokusil otrávit člověk najatý nepřátelskou rodinou z Milána. Oženil se celkem čtyřikrát Poprvé s Blankou z Valois, jež mu byla spíše přítelkyní, ale brzy zemřela. Téměř ihned poté si vzal Annu Falckou, ale ta po pár letech také umřela. Třetí chotí se mu stala jeho životní láska – čtrnáctiletá Anna Svídnická. I ta jej však navždy opustila při porodu třetího dítěte. Jeho poslední ženou byla Eliška Pomořanská, která mu porodila celkem šest dětí. 

Rok 1348 byl nejplodnějším rokem Karla IV. 7. 4.1348 založil Pražské vysoké učení. Tím se Praha stala evropským centrem vzdělanosti. Tato univerzita byla první ve střední Evropě a předlohou se jí staly univerzity italské a francouzské. 8. března 1348 začal Karel IV. zakládat Nové Město pražské, jehož centrem se stalo dnešní Karlovo náměstí. 

Na Pražském hradě došlo jeho zásluhou k obnovení královského paláce a k dalším stavebním pracem na Svatovítské katedrále a kapli sv. Václava. 

Vedoucím staveb se stal po smrti Matyáše z Arrasu, slavný stavitel a sochař Petr Parléř. Starý Juditin most, která spojoval Staré a menší město pražské, nahradil kamenný, na jehož obou koncích jsou věže. 

Protože v době hladomoru nebyla pro lidi práce, nechal Karel IV. postavit tzv . hladovou zeď na Petříně, a tím zajistil nové pracovní příležitosti. 10. června 1348 založil panovník hrad Karlštejn. V kapli sv. Kříže, která je součástí hradu, chtěl Karel uložit ostatky svatých a korunovační klenoty. 

Byl velmi zbožný Stal se vyhlášeným sběratelem ostatků svatých a vzácných rukopisů, pro něž nechal vyrábět překrásně zdobené zlaté relikviáře a vazby. Jeho poslední manželka byla o třicet let mladší V roce 1363 se stala jeho manželkou téměř o třicet let mladší Alžběta Pomořanská, která mu porodila dalších pět dětí. Dle pověstí disponovala ohromnou silou, díky které lámala meče a ohýbala podkovy. 

Měl dohromady dvanáct dětí. Dospělého věku se dožili pouze tři synové, z nichž nejvíc pozornosti věnoval osiřelému Václavovi. Mezi něj a dalšího syna, kterého zplodil se svou poslední manželkou, před svou smrtí rozdělil svoji říši. 

Děti Karla IV. a Blanky z Valois: Markéta Lucemburská, Kateřina Lucemburká 

Dítě Karla IV. a Anny Falcké: Václav (zemřel v roce) 

Děti Karla IV. a Anny Svídnické: Alžběta Lucemburská, Václav IV., budoucí český král, následník Karla IV., 

Děti Karla IV. a Alžběty Pomořanské: Alžběta Lucemburská, Zikmund Lucemburský, Jan Zhořelecký, Karel (zemřel v roce), Markéta "mladší" Lucemburská, Jindřich Lucemburský (zemřel v roce). 

Byl vyhlášeným záletníkem Jeho frivolní zálety byly tak pověstné, že si za ně dokonce vysloužil pokárání od papeže. Byl autorem několika děl Kromě vlastního životopisu Vita Caroli napsal spis Morality určený pro jeho následníka, Legendu o sv. Václavovi a několik zákoníků. 

Karel IV. se přátelil se známými osobnostmi. 

Udržoval mimo jiné kontakty i s filozofem a básníkem Francescem Petrarkou, autorem známých Sonetů Lauře. Jednou dočasně ochrnul. Stalo se to v roce 1350, a to prý při turnaji, jehož se zúčastnil inkognito a při němž údajně spadl z koně, přerazil si čelist a poškodil si krční páteř. 

Karel IV. vedl obdivuhodný život a mnoho toho dokázal. 

Tento život však zmařila zlomenina krčku levé nohy. Jde o typický úraz stáří a Karel IV. k němu mohl na sklonku roku 1378 přijít při pádu z koně stejně jako při pouhém zaškobrtnutí na nerovnosti, například na schodech nebo na hrbolatých podlahách Pražského hradu. Díky dlouhému ležení onemocněl zápalem plic a 29. listopadu roku 1378 ve věku 62 let zemřel. Jeho ostatky byly uloženy do královské hrobky u chrámu sv. Víta.