Všude je plno krásného bílého snížku.
Přátelé, přeji Vám všem krásný a sportovní víkend.
Lyže, běžky a brusle to jistí.
Ne, aby jste hnípali doma za pecí!
A kdyby jste náhodou hnípali, doporučím Vám
úsměvné povídky Michala Pavlaty:
Pro dámy na balkónech
Více zde:
Na adventním věnci v neděli zapálíme již druhou svíci.
Stejně ale nechápu, co se s některými lidmi stalo?
Jsem ráda, že v mých třídách konečně přestaly vlát rudé prapory s výstrahou
"Výmaz bez varování".
"Výmaz bez varování".
Mojí spolužáci mlčí, někteří jen nakukují, ale nikdy nic nenapíšou.
Nechápu proč.
Všichni máme počítače, jsme připojení k internetu.
Všichni máme počítače, jsme připojení k internetu.
Přesto jsou zalezlí ve svých ulitách, jak šneci.
Proč o sobě nedáte vědět?
Čeho se tady bojíte?
Toť otázka!
Rozhodla jsem se psát raději sem či na FB.
Na mé hromadná přání odpoví jen ta ojedinělá "bílá vrána".
Na mé hromadná přání odpoví jen ta ojedinělá "bílá vrána".
Voilà, je regarde les autres
Pourtant je ne leur trouve rien
C'est comme ça
Voilà, je vais avec les autres
Le temps passe plus mal que bien
C'est comme ça
Et toi?
Que fais-tu?
Es-tu content de tout?
Je suis là, devant toi, toujours la même
Oh! Pourquoi est-ce encore toi que j'aime
Que j'aime, que j'aime, que j'aime
Tu es là, devant moi, toujours le même
Oh! Pourquoi ne puis-je pas te dire:
Je t'aime, je t'aime, je t'aime
Voilà, je m'en retourne aux autres
Qui m'aiment et que je n'aime pas
C'est comme ça
Et toi, vas retrouver cette autre
Tu l'aimes ou c'est ce que tu crois
C'est comme ça
Voilà, on n'a rien, rien de plus à se dire
Je suis là, devant toi, toujours la même
Tu le vois, c'est encore toi que j'aime
Que j'aime, que j'aime, que j'aime
Tu t'en vas et plus rien ne vaut la peine
Oh! Pourquoi ne puis-je pas crier:
Je t'aime, je t'aime, je t'aime
Krásná píseň, bude se Vám jistě též líbit.
Pusťte si ji na youtubku, tady je odkaz:
Žádné komentáře:
Okomentovat