click
Johanese Keplera napadlo,
že se tehdy jednalo o velkou konjunkci Saturna a Jupitera.
V noci vyšla "hvězda" v souhvězdí Ryb.
Jupiter je hvězda králů, Saturn je hvězda židů.
Mudrci od východu si dali dohromady
biblické texty s úkazem na obloze
a šli se klanět narozenému králi židů.
Bylo to 29.září minus 7 let před údajným narozením Krista.
Tak tolik z historie a přejděme k současnosti.
Navigační systém Galileo
je plánovaný autonomní evropský
Globální družicový polohový systém (GNSS),
který by měl být obdobou americkému systému Navstar GPS
a ruskému systému GLONASS.
Jeho výstavbu zajišťují státy Evropské unie.
Systém má být tvořen 30 operačními družicemi (27+3), obíhajícími ve výšce přibližně 23 tisíc kilometrů nad povrchem Země po drahách se sklonem 56° k zemskému rovníku ve třech rovinách, vzájemně vůči sobě posunutých o 120°. Každá dráha bude mít 9 pozic pro družice a 1 pozici jako zálohu, aby systém mohl být při selhání družice rychle doplněn na plný počet.
Mořnosti navigace budou částečně volně dostupné. Přijímače budou mít horizontální přesnost lepší než 4 m a vertikální lepší než 8 m. Protože bylo dosaženo dohody o kompatibilitě s americkým systémem, budoucí přijímače navíc budou zároveň využívat i GPS.
Evropský navigační systém by měl začít fungovat za čtyři roky. Bude stát 3,5 miliardy eur.
Jako sídlo GSA byla vybrána nová administrativní budova v pražských Holešovicích. Stěhování z provizorních kanceláří v Bruselu by se mělo realizovat zhruba v polovině příštího roku. Ač to tak podle médií možná nevypadá, Galileo není jediným velkým projektem, který GSA zaštítí. Jedním z paralelních projektů je rozvoj a provoz technologie EGNOS, jež funguje jako zesilovač GPS signálu na území Unie. V budoucnu se plánuje její využití také u samotného Galilea a konkurenčního ruského pozičního systému GLONASS. Ten se v nedávných dnech dostal do povědomí zejména díky pádu dvou satelitů.
Co naopak v Praze sídlit nebude, je dohledové centrum systému.
Ty jsou v plánu hned dvě, jedno bude umístěno Německu, které s ČR soutěžilo o umístění centrály a druhé pravděpodobně v Itálii.
Start projektu Galileo by měl Evropu zbavit závislosti na americkém pozičním systému GPS.
Bude se skládat z 27 aktivně vysílajících a tří záložních satelitů. První satelity se na obloze objeví možná již na jaře příštího roku, samotný systém pak bude provozuschopný nejdříve v roce 2013. Plně funkční by pak mohl být v roce 2017 či 2018.
Údajně hrozí zpoždění projektu až pět let a jeho opětovné prodražení a to až o 1,7 miliard eur z původního propočtu 3,5 mld. eur. Roční provoz systému by pak měl vyjít na 750 milionů eur.
Galileo Galilei
Mezi jeho úspěchy řadíme vylepšení dalekohledu, rozmanitá astronomická pozorování, první z Newtonových zákonů pohybu a účinnou podporu Koperníka.
Často je uváděn jako „otec moderní astronomie“, „otec moderní fyziky“ a dokonce „otec vědy“. Jeho experimentální činnost je obecně považována za důležitý doplněk spisů Francise Bacona, jimiž byla založena moderní vědecká metoda.
Galileova kariéra se kryla s tvůrčím obdobím Johannese Keplera. Galileovo dílo je považováno za nejvýznamnější průlom od dob Aristotelových. Navíc jeho konflikt s římskokatolickou církví je brán jako nejvýznamnější příklad počátečního konfliktu náboženství a svobodné mysli, zvláště vědou v západní společnosti.
Aristotelovská fyzika založena na čtyřech živlech (země, vody, vzduchu a ohně) z nichž se vše skládá rozlišovala pohyb na přirozený, který je daný složením tělesa (těžké živly směrem dolu a lehké nahoru) a nepřirozený působený vnější silou. Setrvačný pohyb nějaké smysluplnější vysvětlení postrádal. Nebeská tělesa, která žádný z těchto pohybů nevykazovala tedy byla považována za cosi zvláštního, co se řídí vlastními zákony, odlišnými od těch na Zemi. Jevy se dělily na sublunární a nadlunární. Z toho tedy vycházel aristotelovsko-ptolemaiovský geocentrický model. Tyto představy v povědomí lidí stále přetrvávaly, ač během středověku již našly i své odpůrce (Jean Buridan, Mikuláš Oresme). Spor se tedy z počátku odehrával mezi starou (aristotelovskou) koncepcí a novou, která tvrdila, že pohyby nebeských těles jsou řízeny stejnými fyzikálními zákony, jaké platí i na Zemi. Stojí za zmínku, že některé Galileovy názory byly publikovány i dlouho před ním. Buridan (asi 1300-1358) hájil zákon setrvačnosti a oponoval tím stoupencům aristotelovské koncepce. Oresme (asi 1325-1382) cca 170 let před Koperníkem uvažoval o oběhu Země kolem Slunce a objevil zákon volného pádu. S Buridanem odmítali také rozdělování na sublunární a nadlunární sféru. Albert Veliký (asi 1206-1280) radil nespoléhat na výroky vědeckých autorit (Aristotela), ale ověřovat pomocí experimentů. Tomáš Akvinský se nebránil odlišnému pojetí Sluneční soustavy, ale k hodnocení domněnek vyžadoval souhlas s pozorováním. Ač se s problémy s některými církevními představiteli setkávali také, rozhodně ne v takové míře jako Galilei. Na rozdíl od nich však Galilei psal některá svá díla i v italštině, čímž se dostávala mimo úzký okruh vzdělanců a vedla tak ke špatným interpretacím. Teologové se tak mohli obávat i toho, že v důsledku zaměňování „nebe“ ve významu astronomickém a náboženském může být podkopána víra v řadách nevzdělaného lidu.
Nakonec se spor zaměřil na otázku zemské rotace. Galilei se ji v Dialogu o dvou největších systémech světa snažil vyvodit z existence slapových jevů. V tom se však zmýlil. Kardinál Bellarmino v roce 1615 Galileovi řekl, že pokud by se jeho názor ukázal jako správný, musel by se opustit stávající výklad biblických pasáží obsahujících výroky o pohybu Slunce na obloze. Nicméně dokud přesvědčivý důkaz chyběl trval na držení se stávajícího pojetí. V dopise karmelitánu Foscarinimu, který zastával Galileiho pozice a obhajoval je z teologického hlediska Belarmini připomíná, že heliocentrizmus je zatím pouhou hypotézou, pokusem jak vysvětlit určité fenomény. Proto je třeba o ní mluvit jako o hypotéze a ve sporných případech dát přednost Písmu. Pokud by se skutečně prokázala platnost této hypotézy, pak budou teologové vyzváni k reinterpretaci toho, co bylo do té doby pokládáno za učení bible. Bellarmino se tedy (na rozdíl od mnoha jiných) nedomníval, že by nehybnost Země byla součástí víry. Na základě vědeckého důkazu byl ochoten od ní upustit. (Oresme již ve 14. století tvrdí, že rotaci Země nelze ani vyvrátit, ani dokázat, a to ani z bible, ani pozorováním.) Galilei v dopise z roku 1613 zase vyzývá k opatrnosti v interpretaci Písma ohledně přírodovědeckých otázek, protože je psáno neodborným jazykem. Na jedné straně Galilei považoval za důkaz něco, co důkazem nebylo a na druhé straně mnozí teologové chápali rotaci Země jako tvrzení odporující Písmu, ačkoliv odporovala především konvenčnímu chápání přírodních jevů, jak je formulovala aristotelovská fyzika.
Situaci značně zkomplikovala i pozorování, která provedl Tycho Brahe (ten heliocentrismus odmítl), nasvědčující necyklickým dráhám komet, což bylo v rozporu s cyklickými drahami heliocentrického modelu. Galilei se snaží komety vysvětlit jako optické klamy vzniklé v atmosféře. Na rozdíl od Keplera Galilei eliptické dráhy nepřijal.
Existuje i názor, že v případu Galilea nejde ani tak o spor mezi náboženstvím a vědou, ale spíše o nedorozumění v tom, co spadá do kompetence přírodních věd a co do kompetence teologie. Že mezi přírodními vědami a náboženstvím nemůže být rozpor tvrdil i Francis Bacon, který je považován za jednoho z tvůrců vědecké metody:
"Kapka vědy způsobuje nevíru.
Celý pohár přivádí ke zbožnosti."  |
Žádné komentáře:
Okomentovat