Drobky pod stůl hází nám osud, ostatní vše je nicota.

Pozdrav rodnému kraji

Den slunce je a vůně plný.
Oslněn kráčím krásou dne.
Obilím táhnou dlouhé vlny
po lánech půdy úrodné.

Můj rodný kraj! Chci v duši vtěsnat
požitek turisty a dost.
Vzpomínat hnusno. Dobře je snad,
že k srdci mému nepřirost.

Láskou jej nezdravím, leč smíchem.
Mně vstříc po žluté silnici
jde měšťák s naduřelým břichem
se svojí tlustou samicí.

Dost možná: Zde se narodili
a žili v tupém štěstí svém.
Několik bytů zalidnili
životaschopným potomstvem.

A až kdys naplní svá léta,
pak spát zde budou v pokoji
a ještě vděčně ten kout světa
svou vlastní mrchou pohnojí. 

Náhle se zachvěje má duše

Pro fixní ideje
mám dithyramby na rtu,
své všechny naděje
na jednu sázím kartu.

Pro fixní ideje
se biju v ohni prudkém.
Až náhle zachvěje
se duše trapným smutkem.

Se srdcem vyprahlým
a pustým vystřízlivím
a mrtvým vznětům svým
se ironicky divím.

Na hotelu v Olomouci
(Hapka-Horáček)

Píseň dobrodruhova

Domov mých otců byl kdesi v dálce.
(Jak je to dávno již, kdožpak to ví!)
Po krajích oněch, jež v zuřivé válce
probili, ztratili - v zoufalé válce! -,
orel mé touhy nehladoví.
Dobře však cítím v sídle svém novém,
kde nyní dlím, že jen cizincem jsem.
Jak je mně cizí vše pod tímto krovem,
u lidí skrčených pod nízkým krovem,
jak je mi cizí ta nevlídná zem!
V srdci mi žhnoucí plameny hoří.
V pusté své jizbě kovám si štít.
Spěti chci k oblastem dalekých moří,
na vlnách neznámých, bouřlivých moří
do živlů zuřivých veslem chci bít.
Až mne kdys bouře zachvátí ve snu,
v úskalí vjedu rozkoší mdlý.
Mystickým orkánům v náručí klesnu,
tajemným přerodům v náručí klesnu,
v nichž se má touha nezrcadlí.

 Bude mi lehká zem
(Petr Hapka-Jana Kirschner)

Přátelství duší

Toužil jsem na své cestě osamělé
po duši něžné, upřímné a vřelé.
Můj sen se v tobě ztělesnění dožil.
Své srdce jsem ti v tvrdé ruce vložil.
Nejdřív's je líbal, pak jsi na ně plival,
za rok a za den při vzpomínce zíval.
Pro nový žal mám srdce málo smělé.
Má touha mře na cestě osamělé.

Drahá (Luboš Pospíšil)


NEJHORŠÍ BÝVÁ MLČENÍ
Drahá, v útěku mysli na návrat
Drahá, jsi má žízeň, můj hlad
Prosím, chvíli mne opatruj

Perspektiva

Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.

Navštívil mne anděl ve snu a on pravil:
Naučím žít! Nespoléhej na snění.


Faust to zkusil.

Píši Vám, Karino

Píši Vám, Karino ...

SEDMÁ ELEGIE

Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu
tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý,
že ve své mladosti podobám se již králi
zašlého království. Vy jste přec věděla,
co křídel chybí nám k rozletu anděla,
jak krví smějeme se a jak krví pláčem.
Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem.

Jedenkrát na nebi (to píši o Bohu)
ťala se průzračnost o rudou oblohu
a krvácela pak a šla a zapadala.
Snad to byl jenom sen, ve kterém se mi zdála
maminka s tatínkem, domov a oba bratři,
snad to byl jenom sen, ve kterém člověk spatří
sám sebe ve vodě, pod koly v rybníce,
snad to byl jenom sen, zrcadlo měsíce,
neměl se mi však zdát, když jsem se neprobudil,
neměl mne zanechat v plameni, který studil!
Pád Boha. Jaký pád! Potom je chlapec sám,
bez blahé mocnosti, jež umí překážkám
snižovat výšiny, jež umí blížit dálku
a peklo zavírá na vůni, na fialku,
potom je chlapec sám a procítá a jde
za skutečností zel. Myslí, že nenajde.

Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán.

Jedenkrát na ženě, milostné ze všech stran,
pád zdál se nepadat: to píši o Narcisce.
Všechno se vznášelo. A nevýslovně blízce
k nám štěstí mluvilo. Byla to mluva ta,
co nikdy nemůže být větrem odváta,
byla to ona řeč, ta drahá mateřština
rtů, rukou, očí, těl a milenčina klína,
v níž k loži sklání se nádherné bezpečí,
byla to ona řeč, jež mluví bez řeči.
Co chtěla Narciska, když stála před zrcadly
a věci kolem ní dotčeny rychle chladly?
Jak Narcis, její stín, nic, nic už nechtěla
než sebe uvidět bez duše, bez těla
v zrcadle průhledném; shledávala jen slova
o kráse tvrdosti, tvrdší než démantová,
toužila zvěděti o sobě v cizích snech.
Nebyla pramenem. Tonula v pramenech!

Ach, odkud vyvěrá to, čím tu odtékáme?
Čí noci probdělé se položily na mé
a rozšířily se, že místo nestačí?
Nalezl jsem svůj pád. A na čem? Na pláči!

Padaly slzy mé, padaly do močálů,
padaly na živé království běd a žalu,
padaly nestoudně, Karino, píši vám,
poproste náhrobek, jejž deštěm omývám,
připadám si jak déšť, jenž prší na váš hrob,
připadám si jak pláč, bez času, bez podob,
píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.

Znám jednu holčičku. Je jako polibek,
jenž ještě schovává se v ústech, nesmí dále,
protahuje se jen na slunci, jež je malé,
nepálí, dává pít: usínat na ňadrech.
Je mladá jako zem. Je lehká jako dech,
jak rané lupení, jak jitro, jako štěstí.

Znám také krásné dny. Kam mne však mohou vésti?
Vy jste to věděla? A víte, Karino?
Znám také velkost žen: čekání matčino,
zda jednou vrátí se k ní její smutný syn.
Znám také svoji zem. Znám radost bez příčin.
Znám věrnost, ano, znám, leč nevím právě, kde je.
Znám náhlá procitnutí z muk a beznaděje -
a je to málo, znát, a je to málo, chtíti,
je málo, zradu znát, když nelze odpustiti.

Smrt mlčí před verši, hle, ještě o tom sním.
Před jakou bouří mlčí? Před čím strašlivým?
Co pochopíme tam? Co se tam nerozpadá?
Co i tam umírá? Co i tam věčně padá?
Milenky?

Nechtěl jsem, nechtěl jsem nemlčet,
odpusťte Narcisce, odpusťte hřích a svět,
rozsviťte svíčku; tak; a modlete se za zem,
aby ji prosinec nezkrušil příliš mrazem,
aby jí duben dal, co květům náleží,
aby jí byla noc praporem na věži,
jenž vlaje do světla, když nastává čas hvězd,
aby ji milenci chválili za bolest.

Tak mlád, tak krutě mlád a zralý ponejprve,
směji se do krve a pláči kapky krve,
a Bohem opuštěn a Boha opustiv,
píši vám, Karino, a nevím, zda jsem živ ...

Jiří Orten (vl. jménem Ohrenstein)

Píši Vám, Karino

Já znám vás z jedné elegie
kde chybí věk a příjmení
a píši vám Karino
i když jste možná jenom mámení

I když jste možná byla zmije
nosí mi vaše jméno ozvěna
Já znám vás z jedné elegie
v které jste nadosmrti vězněna

Já píši vám, vám Karino
i když jste jméno bez těla
ta která básníky zvala na víno
a pak je k vodě pouštěla

Já znám vás z jedné elegie
nechybí věk a příjmení
a píši vám Karino
i když jste možná jenom mámení

Básník s deštníkem z Picadilly
ten o vás možná něco ví
jenomže on je plachý rybář
a v cizích vzpomínkách neloví

Já píši vám, vám Karino
i když jste jméno bez těla
ta která básníky zvala na víno
a pak je k vodě pouštěla.

 
Nazpíval Luboš Pospíšil na desce 
... a nestřílejte na milence.

Na počátku bylo Slovo (nebo chcete-li Informace)

Dřív, než se začalo bloggovat, začala jsem sbírat trefné vtípky a srandičky, kterými se lidé baví, aby nezblbli svými každodenními starostmi. Nějaký psychopatický idiot však anonymně označil všechny moje obrázky jako NEŽÁDOUCÍ a systém je bez lidské kontroly odebral. 

Prozřela jsem. Na internetu zřejmě žádná svoboda slova ani projevu není. Anonymové a lživí udavači mají poslední slovo. Normální člověk, když se mu něco nelíbí, tak se přeci odklikne pryč a nekouká na to, co ho pobuřuje. Samozřejmě - u mne nic pobouřlivého ani pikantního nenajdete. Jsem dost stará na to, abych sem loudovala pikantnosti, při kterých by jste se červenali.

Nevěřím ani současným mediálním masážím. Ano, až tak. Věřím jen sama sobě a svým nejbližším.

Člověk se v životě stále učí.

Internet a programové produkty se stále vyvíjejí.

Nikdy nebyla komunikace mezi lidmi snažší, než je dnes.

Nikdy nebyla lidská vzájemnost a sdílení propracovanější.

Informace (z lat. in-formatio, utváření, ztvárnění) je vědění, které lze předávat, jako zprávu či sdělení.

Ve vědě je informace nehmotná skutečnost, související s uspořádáním.

Informace souvisí s rozlišováním, s rozdílem a s určeností (například jako černé písmeno na bílém papíře).

V informatice tvoří informaci kódovaná data (protiklad šumu), která lze vysílat, přijímat, uchovávat a zpracovávat technickými prostředky. Množství informace je rozdíl mezi neurčitostí (entropií) informace (nebo stavu) před a po zprávě. Nosičem informace je signál.

Genetická informace je kódována pomocí pouhých čtyř nukleotidů (ACTG), jejichž trojice (kodóny) řídí syntézu proteinů; běžnými prostředky lze tedy měřit její informační obsah. Tento revoluční objev a pozdější rozluštění lidského genomu vedly k úvahám o tom, zda vlastním předmětem evoluce není právě informace. Informačně teoretický pohled se dnes rozvíjí také ve fyzice i ve společenských vědách.

Homo sum, humani nihil a me alienum puto.

Jsem člověk, nic lidského není mi cizí.

De omnibus est dubitandum.

O všech věcech je třeba pochybovat.

Nevím komu vadím, ale někdo takový tu je, setrvává v anonymitě a tiše ze zálohy mi škodí.

Využívá principielně chybného systému privátní policie zde na internetu a promazává mi weby.

Předpokládám, že se jedná o staršího člověka, anglicky hovořícího, který má spoustu času a nemá do čeho píchnout. Není na Facebooku, sociální sítě jsou mu cizí.

Zde mne sice taky někdo vymazal pár uměleckých fotografických aktů, ale to klidně mohl být můj brácha,

nebo někdo jiný, a dělal to jen tak z legrace. Ovšem dvakrát smazat někomu celý obrovský web, to musí být velmi osobní.

Blázni byli, kordy měli a na nic víc nemysleli.

Já blázen fakt nejsem, jsem velmi tolerantní a nikomu v životě neškodím.
Proto mi vrtá hlavou, komu tak ležím v žaludku ... Nevím, tuším, domnívám se.

Tady na internetu se najde strašná spousta nesmyslů, desinformací a blbin,
kterými lidi jen zbytečně ztrácejí svůj drahocenný čas.
Ale budiž, pro někoho je to relax, pro druhého seberalizace.
Osobně považuji Facebook za jednu velkou psychoterapeutickou skupinu,
ve které se lidé učí poznávat sami sebe navzájem.
Samozřejmě, že veškeré informace sem vložené, se dají kdykoliv zneužít,
ale člověk nesmí být paranoidní a uzavřený jen sám do sebe.Internet je o sdílení. A sdílet se dají informace, umění i zábava.
Internet je jedna obrovská knihovna všeho. Kvality, průměrnosti i braku.Každému dle jeho gusta ;-)

Osobně lituji introvertní lidi, kteří jen nakukují k druhým a nikdy nic o sobě nenapíšou.
Jenomže každý holt není veselý extravert, obrácený „navenek“ a milující společnost.Každý nechce navazovat nové kontakty, nepotřebuje akci ani rychlý život. Každý jsme prostě jiný a musíme se navzájem tolerovat.

V záložní paměti GOOGLE jsem vyšťourala všechny svoje srandičky a pitominky,
tak teď je pilně zálohuji.


Heslo zní:     CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ.


https://profiles.google.com/petanka.flajsmanka/photos
(- je tam zas vše, kromě videí a komentářů mých přátel.)

http://picasaweb.google.com/petanka.flajsmanka
(- není tam nic, vše označkoval psychopatický idiot a program obsah bez kontroly smazal.)


Vážený pane Google - opakuji opět a znova - žádné vaše podmínky jsem neporušila,
jsem gramotná, vaše podmínky jsem x-krát v průběhu času jak se měnily přečetla,
máte chybně nastavený program, vy blbouni! Nešířím porno, pedofílii ani obscénnosti.


Jeden louduje, druhý vymazává.
Jeden staví a buduje, druhý boří a ničí.
Život není černobílý, má mnoho barev, vůní a chutí.
A o tom to je.
Mazat někoho, protože mi leze na nervy, to není správná cesta.
Kdyby Bůh chtěl, odlije nás v jedné formičce a byli bychom všichni stejní.
Není vyvolených a zatracených. O tom to všechno je.

 

Upalování čarodějnic a láskyplný měsíc Máj

Děvčátka - je čas naleštit svá košťátka!

Dnes se všude staví májka a zapalují velké ohně.
Dnes mají všechny čarodějnic svůj velký Den.

 Přišel zas ten slavný den, největší svátek všech žen, 

kdy stará, mladá, spolek žen, se dostaví na velký sněm. 

Při tom velkém sněmování, nekonečném rokovaní, 

shrnuly jsme názory - že muži jsou potvory. 

"Jak bychom si krásně žily, kdybychom je vyhubily", 

křičí ze všech nejvíce ty nejstarší babice. 

Svobodné a krátce vdané, ty zas křičí: "Ba ne, ba ne! 

Třebaže je potýráme, vyhubit je nenecháme!"

 

Jako první bych do ohně hodila všechny INKVIZITORY - TEHDEJŠÍ I SOUČASNÉ.  

Za každou inkvizicí je totiž hnusná zášť a osobní msta. 

Rebekeplex, měla bych si popůlnoci vrátit svou podobu. 

Hlavně to nesmím poplést s nějakou krávovinou, např. dexempo krumpex! 

Funkce čarodějnice je velmi zodpovědná. Přivolat krupobití, uhranout dobytek, to není jen tak. A co budeš dělat, až příjdou důležitější problémy: krmení dětí, usazování na lopatu, pečení, a tak. 300 let, to je u takových lidí 9 generací! Lidé? Ti jsou pořádně praštění, blbečci. Ti čarování vůbec neovládají, ti jsou sto let za opicema.

Díky Bohu, už nežijeme ve středověku ...

Někteří by však středověké metody používali i v dnešní době.

MALO PERICULOSAM LIBERTATEM QUAM QUIETUM SERVITIUM.
Raději nebezpečnou svobodu, než klid otroctví.

Raději žít v lásce, než v nelásce. J@ volím rovnou Řeku Lásky.

Kdo si hraje - nezlobí.

V lednu jsem se májově zamyslela nad LÁSKOU, jako takovou.
V únoru mne jaksi přešla chuť psát a cokoliv už na web loudovat.  

Stačil jeden anonymní šmejd-nahlašovatel-lhář-udavač-inkvizitor.

Ale člověk nesmí podléhat pesimismu a zmaru a musí se stále snažit.

Nezapomeňte si dnes dát pod rozkvetlým stromem pořádnou prvomájovou pusu!

... a hlavně nebýt jiný ...

A propó - co je to - JINÝ? 

Všichni jsme nějak jiní ... a všichni jsme de facto stejní.

Jak ta trubka největší, stahuji svá vlastní fotoalba z Google a dělám si zálohy kvůli nějakému anonymnímu psychopatickému mazalovi. Katka mne požádala, ať svá fotoalba zas uvolním. OK, až si vše zkopíruji včetně komentářů, beruško. To jsme dopadli. Žiju mezi blby. Mé počínání musí být tudíž BLBUVZDORNÉ!  

Pane Bože, jestli mne by napadlo mazat někomu fotografie? Húúú, ani ve snu! Ani kdybych byla sebevíce ožralá! NIKDY by mne nenapadlo nikomu mazat fotky! Ani kdyby jste mi platili, ani kdyby jste mne nutili, NIKDY bych nikomu z vás nenahlašovala závadný obsah vašich fotografií. 

Copak já jsem nějaký pedofil, pornomagnát, či obscénní úchyl? Jaké absurdní a neuvěřitelné kulišárny na mne ještě v životě čekají? Lidem hrabe. Vždycky vám uškodí lidé s OSOBNÍ MOTIVACÍ. Stoprocentně je to někdo, koho dobře znám. Opravdu, s nebetyčnou lidskou blbostí, závistí a nenávistí jsem jaksi nepočítala. Teď se vám ale přiznám, že si trošku připadám provinile. Ve středu jsem začala kopírovat své fotky a znovu otevírat postupně svá fotoalba. Přitom jsem důsledně  proklínala svého inkvizitora. Přivolávala jsem na něj hromy i blesky. A v Alabamě pak zuřila mohutná tornáda. Safra, teď si to vyčítám, neboť proklínat se nesmí! Ale nesmíme být pověrčiví. Za ta tornáda nemohu j@.

 Volám AHÓÓÓJ a pište, Pištové. 

Najdete mne na Seznamu, Google, Yahoo, Picasse i Flickru, na Rajčeti, Lidech i Spolužácích. 

Dnes je tak snadné být v kontaktu s přáteli a VESELE KOMUNIKOVAT, jak nikdy jindy.

 

PŘEJI VŠEM KRÁSNÝ A LÁSKYPLNÝ PRVNÍ MÁJ, 

SMYSL PRO HUMOR A ZDRAVÍČKO.

Vaše věrná dopisovatelka Peťanka Flajšmanka.

Je strašné, když člověk nemůže domů ...

Vyvěšuji tibetskou vlajku jako symbol solidarity se všemi Tibeťany, doma i v exilu. Akce se celosvětově koná 10. března k připomenutí povstání proti čínské okupaci ve Lhase, při kterém zemřelo nejméně 80.000 Tibeťanů. Čínská armáda vtrhla na území nezávislého Tibetu v říjnu 1950. Po povstání 10. března 1959 tam byl nastolen systém vojenských kontrolních výborů. Od roku 1965 je Tibet (Xizang) čínskou autonomní oblastí.

 

Uprostřed vlajky se tyčí vysoká sněhem pokrytá hora, která reprezentuje tibetskou vlast všeobecně známou jako "zemi obklopenou zasněženými horami".  Přes tmavomodré nebe je rozprostřeno šest červených pruhů, které značí předky tibetského lidu. Přesněji řečeno šest rodů zvaných Se, Mu, Dong, Tong, Dru a Ra, kteří měli dvanáct potomků. Seřazení pruhů vyjadřuje dlouhodobou dohodu s rudými a černými božstvy o ochraně duchovního učení a světského života. Na vrcholu sněžné hory svítí slunce. Jeho paprsky sahají do všech směrů, aby všude rozdaly radost ze svobody, duchovního a materiálního štěstí a také prosperitu pro všechny živoucí bytosti v Tibetu. Na obou svazích hory hrdě stojí dva sněžní lvi s planoucí hřívou. Znamenají úspěch země při sjednocení duchovního a světského života. Nad svými hlavami drží lvi tříbarevný klenot. Ten vyjadřuje všudypřítomnou úctu tibetského lidu ke "třem klenotům" (Buddhovi, buddhistickému učení a společenství mnichů). Dvoubarevný klenot ve tvaru spirály mezi oběma lvy představuje tibetský lid lid chránící správné etické chování, které je založeno na deseti buddhistických ctnostech a šestnácti způsobech lidského chování. Žlutý okraj vlajky znamená čisté zlato jako symbol Buddhova učení zářící do všech světových stran a všech dob.

10.březen - Den povstání v Tibetu

Je opravdu strašné,  když se člověk na stará kolena nemůže vrátit domů.

 

Óm mani padmé húm 

(sanskrt: ॐ मणि पद्मे हूँ) 

Toto je nejznámější mantra buddhismu. 

Tato mantra transformuje negativní emoce. 

Óm transformuje pýchu a egoismus.

Ma transformuje žárlivost a závist.

Ni tlumí připoutání a egoistická přání.

Pad ruší nevědomost a zmatek.

Mé eliminuje chamtivost a lakotu.

Húm maže nenávist a hněv. 

K recitování této mantry pro začínajícího praktikujícího není potřeba lung 

(zasvěcení, pověření) od duchovního učitele. 

Odříkavat ji může každý, kdo cítí, 

že to přinese užitek jemu a ostatním cítícím bytostem.

Tibet - střecha světa.

Projeli jsme hned po otevření československých hranic - v 90. letech - celý Tibet křížem krážem. Fotila jsem tehdy analogově. Digitál snad ještě neexistoval. Když jsem vytáhla knihu Dalajlámy v českém jazyce, lidé v Tibetu plakali dojetím. Byli tehdy úplně odstřiženi od informací, nevěděli o svém vůdci nic. Každá fotka, každá informace je velice potěšila. Hladili a líbali fotografii svého Dalajlámy a plakali dojetím.

Doporučuji vám přečíst, nebo aspoň prolistovat  knihy Jeho Svatosti dalajlamy.

„Skutečná laskavost k druhým pramení z pochopení toho, 

že druzí jsou stejní jako já, 

že stejně jako já touží po štěstí a chtějí se zbavit utrpení.“

 

Co se narodilo, zemře,
co se shromáždilo, rozptýlí se,
co se nahromadilo, bude vyčerpáno,
co se postavilo, zhroutí se
a co bylo nahoře, klesne dolů.

Duchovní a světský vůdce Tibetu, Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, se narodil ve vesnici Tagccher v Amdu, v severním Tibetu v chudé rolnické rodině 6. července 1935. Když mu byly dva roky, byl rozpoznán jako reinkarnace posledního třináctého dalajlamy. Přesně bylo předpověděno místo, kde se budoucí dalajlama narodí, a jeho vyhledání a označení probíhalo tradičním způsobem.

V roce 1939 byl přiveden do Lhasy, kde byl o rok později prohlášen hlavou tibetských buddhistů. Začal se vzdělávat v palácích Potala a Norbulingka pod vedením svého hlavního učitele, bývalého opata kláštera Gjüto Ling Rinpočheho a mladšího učitele z kláštera Sera Dže, učence Thičhang Rinpočheho. Začal obvyklým způsobem výuky – logikou, prádžňapáramitami, abdidharmou a vinajou spolu s historií, poezií, astrologií a později s rozsáhlými studiemi tanter. Také významný učenec lama Tändzin Gjalcchän měl vliv na jeho výchovu. Dalajlama získal hodnost lharampa geše ve věku čtyřiadvaceti let. Ještě před dosažením dvaceti let se začal učit anglicky.

Ve věku šestnácti let musel dočasně převzít plnou světskou i duchovní odpovědnost, vyplývající z jeho funkce dalajlamy, vlivem problémů, které vznikly v Tibetu s postupující čínskou okupací. Na pozvání Mao Ce-tunga navštívil Čínu v roce 1954. Mezi tibetským národem a čínskou armádou však nebyla možná žádná dohoda. Sedm dní po občanském povstání proti Číňanům, 17. března 1959, dalajlama opustil Lhasu. Bylo mu poskytnuto útočiště v Indii, kde až dodnes zůstává v exilu v malém městečku Dharamshala na severu země. Více než sto tisíc jeho krajanů bylo ochotno následovat ho do exilu, většina z nich se usadila v Indii a Nepálu. V Indii zůstává dalajlama duchovním vůdcem tibetského národa a oficiálním představitelem jeho vlády v exilu.

V roce 1959 zahájil kampaň za mírový návrat tibetské nezávislosti, činnost, za kterou byl vyznamenán Nobelovou cenou v roce 1989. Jeho aktivity jsou velice široké: výuka, zasvěcení a přednášky o buddhistických textech pro četné posluchače v Bodhgáji, Dharamsale a různých jiných místech v Indii. Při svých cestách, které často koná po celém světě, přednáší o buddhismu a světovém míru. Velmi intenzivně studoval učení všech čtyř tradičních škol tibetského buddhismu a obdržel přitom od jejich hlavních učenců a udržovatelů linie znalosti a zasvěcení.

 10.březen 1950 - Den povstání v Tibetu

TIBETSKÁ KNIHA O ŽIVOTĚ A SMRTI

To jediné, co opravdu máme, je současná chvíle, nyní.

Ze všech stop je největší stopa slona. 

Ze všech meditací o bdělosti je nejvyšší meditace o smrti.
 

Plánovat budoucnost je jak jít na ryby do vyschlé rokle.
nic není nikdy takové, jak sis to přál - vzdej se svých plánů a nároků.
Musíš-li na něco myslet, nechť je to nejistá hodina smrti.

Toto naše bytí je přechodné jako podzimní oblaka.
Dívat se na zrození a smrt bytostí je jako
pohlížet na pohyby při tanci.
Období života je jako záblesk světla na obloze,
žene se jako bystřina po strmém úbočí hory.

Ze všech stop je největší stopa slona.
Ze všech meditací o bdělosti je nejvyšší meditace o smrti.

Cituji z Dalajlámových knih jeho hlavní myšlenky: 


Mou základní vírou je, že všichni lidé mají stejné hlavní aspirace: všichni toužíme po štěstí a všichni sdílíme utrpení. Asiaté stejně jako Američané, Evropané a zbytek světa mají stejné přání žít plnohodnotným životem, zdokonalovat se a zlepšovat život svých bližních.

Někdy se náboženství státá dalším zdrojem rozporů a někdy i otevřených konfliktů. Proto si myslím, že překonávání odlišných náboženských tradic je velmi důležité pro vytváření míru v mysli a smyslu pro bratrství mezi lidmi. Mým náboženstvím je laskavost. Dobrá mysl, laskavé srdce, vřelé city, to jsou nejdůležitější věci.

Vždy mě dojme příklad malého hmyzu, například včel. Přírodní zákony nařizují, aby včely pracovaly společně, mají-li přežít. Výsledkem je jejich instinktivní smysl pro společnou odpovědnost. Nemají žádnou ústavu, zákony, policii, náboženství ani morální výcvik, ale díky své přirozenosti pracují věrně pospolu. Občas možná bojují, ale většinou žije celá kolonie ve vztahu spolupráce. Lidé na druhé straně mají ústavu, rozsáhlé právní systémy a policejní síly. Máme náboženství, pozoruhodnou inteligenci a srdce schopné milovat. Přesto však v praxi naše vynikající vlastnosti za tímto malým hmyzem zaostávají. V určitých směrech cítím, že jsme ubožejší než včely.

Vybírám to nejdůležitější z Budhismu:

Prvním kázáním, které Buddha Šákjamuni vyslovil po svém probuzení, byly Čtyři vznešené pravdy.
Buddha věděl velmi dobře, že všichni lidé chtějí radost, ale viděl, že převážná většina z nich dělá věci, které dříve nebo později nutně povedou k neutěšenosti a strasti. To byl jeden z důvodů, proč vůbec začal učit. Zatímco hlavním cílem jeho učení bylo konečné samsárické osvobození od všech forem nedostatečnosti a utrpení vystoupením z koloběhu přerozování, Buddha Šákjamuni ve svém učení také ukázal, co je prospěšné a co škodlivé na úrovni normálního života. Důležité body jsou shrnuté ve 4 základních pravidlech.
Osm veršů o transformaci mysli je jeden z nejdůležitějších textů žánru tibetských duchovních spisů známých jako lodžong. Autorem je tibetský mistr z 11. století Langri Thangpa a dalajlama tento krátký text označuje za jeden z hlavních zdrojů své inspirace.

Soubor neprospěšných druhů jednání:

 
prostřednictvím těla:
  1. zabíjení
  2. kradení
  3. nesprávné sexuální aktivity 

prostřednictvím řeči:
  1. lhaní
  2. pomlouvání
  3. hrubá mluva
  4. tlachání
prostřednictvím mysli:
  1. žádostivost
  2. přání zla

Pět etických rozhodnutí:

 
  1. nezabíjet
  2. nekrást
  3. nebýt bezohledný v sexuálních aktivitách
  4. nelhat

  5. zdržovat se omamných látek

Deset základen záslužného jednání:

 
  1. štědrost
  2. etické chování
  3. kultivace mysli meditací
  4. úcta
  5. služba
  6. dělení se o získaný prospěch s ostatními
  7. mít radost z prospěchu druhých
  8. seznamování se s Buddhovým učením
  9. vyučování Dharmy

10. opravování svých mylných názorů

Dnes volám spolu s otatními:

"Svobodu pro TIBET a pro všechny Tibeťany!"

Nemyslím tím samozřejmě svobodu politickou, jsem realista. Myslím tím svobodu národní a duchovní. V Tibetu jsem byla, znám Tibeťany, kteří jsou bez svého hlavního duchovního - Jeho svatosti Dalajlama XIV. - vykořenění. Číňané v Tibetu hodně investovali, mnohé tam vybudovali a nenechají si nikým rozbít svou velikou zem. Samozřejmě, že Tibet bude nadále součástí Říše středu. Ale zatímco říše otrokářů a říše nevolníků se přetahují o prvenství ve světě, ten třetí - šikmooký Obr - se potutelně směje.

Číňané jsou velmi pracovitý a skromný národ. 

Mají úžasnou disciplínu a jsou nejpočetnějším národem světa.

Kdyby chtěli, utlučou nás čepičkami.

Tisícileté tradice země hor a sněhů byly pošlapány, jako když se po pracně vyskládané pískové mandale projde rudý voják v těžkých botách. A my to víme. Dnes si to dnes připomínáme. Dnes taky nejvyšší tibetský duchovní vůdce to oznámil, že  už nebude politickým lídrem Tibeťanů.

Podle dalajlámy nastal čas uvolnit místo novému, svobodně zvolenému vůdci. Navíc je to prý v zájmu všech Tibeťanů. Nový šéf má být demokraticky zvolen a ani jeden ze tří navržených kandidátů není mnichem. Snahou tedy je vytvořit zcela politickou instituci, a to i kvůli stále většímu tlaku Číny. Čínská vláda ihned prohlásila, že dalajlámův odchod je jen úskokem, který má oklamat mezinárodní společenství. Ministerstvo zahraničí Číny pak k tomu dodalo, že tibetskou exilovou vládu stejně nikdo neuznává.

14. dalajlama Tändzin Gjamccho

 Chápu ...

Je vyčerpávající hlásat laskavost a nenásilí,  a zároveň hájit práva svého lidu. Čistou duchovnost a špinavou politiku nelze míchat dohromady. V této souvislosti se hodně diskutuje také o příštím, 15. dalajlámovi. Současný nejvyšší tibetský duchovní nevylučuje, že poruší staletou tradici a že bude vybrán ještě za jeho života. Je to zarážející, až k hlubokému zamyšlení. Žijící Dalajláma odchází z veřejného života.

Ty naše vlající tibetské vlajky jsou totiž k ničemu. V Potale žádná tibetská vlajka nevlaje.
Beránku Boží, tys na sebe vzal hříchy světa, smiluj se nad námi.

 

Vladimír Renčín a jeho báječné vtípky

 

Tyhle echt české vtipy jsou pro vás závadné, pane cenzore?

Nebo mám raději říct - pane inkvizitore?

Kdo to kdy viděl, kdo to kdy slyšel, aby se mazal humor?

Chceme vtipkovat, chceme se smát!

VSTUPTE - RENČÍN 

Navigační systém asi nefunguje ... tvrdošíjně ukazuje, že jsme v řiti.

Renčínovy wikicitáty :-) 

Přidám ještě dva povedené židovské vtípky:


Je Kohn na dovolené v Izraeli a utopí se tam jeho tchýně. 

Pohřební služba nabízí pohřeb na místě za 250 dolarů nebo převoz do Evropy za 10 000 dolarů. 

Kohn si vybere převoz. 

Pohřebák ho znovu upozorňuje: 

"Asi jste přeslechl, tady to vyjde na 250, ale převoz je drahý - za 10 000." 

Kohn trvá na svém: 

"To je v pořádku, chci převoz, slyšel jsem totiž, že vám tu někdo vstal z mrtvých."

http://www.youtube.com/watch?v=rJE_Sc1Wags&tracker=False 

Eurythmics Sweet Dreams 

Přijde žid do Švýcarské banky a žádá úvěr. 
Bankéř mu vysvětlí vše a také žádá záruku. 
Také mu sdělí, že úrok bude 3% mesíčně. 
Žid bankéři řekne, že chce půjčit 100 dolarů na měsíc 
a že dá do zástavy svůj nový Mercedes. 
Bankéř se podiví, ale nakonec v zájmu dobré pověsti banky obchod uzavře. 
Za měsíc přijde žid do banky, přinese 103 dolarů a vyzvedne si auto. 
Bankéř je zvědavý, k čemu mu bylo 100 dolarů. 
Žid říká : "K ničemu, ale já jsem odjel na měsíc do vánoční Prahy, 
tak mi řeknete, kde jinde bych sehnal levnější a hlídanější parkoviště pro svoje auto?"

Vtipy Renčína na Novinkách 

Klubu Přátel Filozofického Renčínova Humoru

http://www.rencin-vtipy.ic.cz/

 Vladimíre, ti hňupi tvoje ani Urbanovy vtipy 
považují za závadné, ach jo.

Ať dělám, co dělám - býka nepodojím!
Internetu vládnou psychopaté a anonymní identity.
Furt je u mne na Picase beznadějně zavřeno.

http://picasaweb.google.com/petanka.flajsmanka

 

Něco mám uloženo, ale nechce se mi to loudovat pracně znovu.

P.S. Co považujete za porušování Google-podmínek, to si klidně smažte.

P.S.S. Je tady vůbec ještě někdo ŽIVÝ? Nebo mluvím do prázdna?

Přátelé, od černého 25.2.2011 uběhlo dost vody, abych mohla konstatovat
a citovat slavnou větu našeho inteligentního spisovatele Karla Čapka:
"Není tam už žádného živého člověka."

R.U.R.