Translate

čtvrtek 18. března 2021

Kronika Karla IV.

Karel IV.





Největší osobnost v českých dějinách 


Karlova univerzita, Karlův most, Karlštejn – slavné české památky nesou jméno svého zakladatele, nejvýznamnějšího evropského panovníka pozdního středověku. 


Karel IV. byl jedenáctý český král, vládnoucí jako Karel I. od srpna 1346 až do své smrti v listopadu 1378. 


Římsko-německým králem se stal od července 1346 a od roku 1355 císařem římským. Byl také italský (lombardský) král od roku 1355, burgundský (arelatský) král od roku 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. 


Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. 

Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské. 



Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. 


Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. 


Karlovo dětství a cesta rytíře 

Karlovo dětství bylo velmi neradostné – vlastní otec ho odtrhnul od matky, kterou potom už nikdy nespatřil, a uvrhl jej na hrad Křivoklát, kde strávil 4 roky života v domácím vězení. V šesti letech byl Karel poslán na vychování do Francie. Když Karla po sedmi letech povolal Jan Lucemburskýdo severní Itálie hájit zájmy rodu, prošel mladý kralevic ohněm mnoha bitev. V 16 letech byl pasován na rytíře, a i když se o něm většinou dočtete, že to byl bezkonfliktní zbožný muž sbírající ostatky svatých, pravda je taková, že s mečem uměl výborně zacházet a ne každý spor řešil mírovou cestou. Zúčastnil se tří křížových výprav do Litvy, obléhal Krakov, bojoval v bitvě u Kresčaku a několikrát se s vojskem vydal za zbojným Mikulášem z Potštejna, který za své lapkovství nakonec zaplatil životem.


Víno, ženy, zpěv 

O Karlu IV. je známo, že se rád napil dobrého vína. Jeho snahou bylo rozšířit vinařství i v Čechách, kam dovezl starou burgundskou odrůdu – Rulandské modré. Další sazeničky dorazily z Porýní a Rakouska. Úplný rozkvět vinařství přišel roku 1358, kdy Karel IV. nařídil dekretem výstavby vinic především na Mělnicku, Roudnicku a Mostecku. Povahou byl Karel statečný, rozhodný a spravedlivý. Jeho 173 cm vysoká, svalnatá postava byla přímo magnetem na ženy, jichž se král rozhodně nezříkal. Výčet jeho oficiálních manželek zahajuje Blanka z Valois, kterou provdali za krále velmi brzy - oběma manželům bylo tehdy 7 let. Druhou ženou slavného krále byla Anna Falcká (20), kterou si Karel (31) vzal hlavně kvůli územním ziskům. Po třech letech manželství však zemřela, stejně jako první Karlův syn. Římský císař si našel další nevěstu, a to čtrnáctiletou Annu Svídnickou, se kterou původně plánoval oženit svého zesnulého syna. Anna konečně dala českému králi mužského potomka, syna Václava, avšak při porodu třetího dítěte zemřela.

Nejpopulárnější a zároveň poslední manželkou se stala Eliška Pomořanská, které bylo v době sňatku šestnáct let, zatímco Karlovi něco přes čtyřicet. Česká královna měla v rukou takovou sílu, že bez problémů dokázala lámat podkovy, nože i brnění a pancíře rytířů od shora až dolů. 


Karlovy skutky v českých zemích 

V době králova návratu byla česká země zpustošená a Pražský hrad byl natolik neobyvatelný, že Blanka s Karlem neměli kde nocovat a museli využít pohostinství domu U Kamenného zvonu, kde se shodou okolností Karel IV. narodil. Panovník začal znovu budovat ekonomiku země a měnil i tvář mnoha měst. Spolu s otcem započali také se stavbou Svatovítského chrámu. 

V době Karlovy vlády patřila Praha k největším městům Evropy. Karel nechal opravit Pražský hrad, přebudovat katedrálu sv. Víta, postavil kamenný most přes Vltavu, založil a sám vyprojektoval Nové Město pražské, první univerzitu severně od Alp a dal také zhotovit Svatováclavskou korunovační korunu. 

Nechal zbudovat mnoho nových hradů – v první řadě nedobytný Karlštejn, jenž střežil královské poklady, především sbírky svatých relikvií s korunovačními klenoty. Jako pevnosti byly postaveny hrady Kašperk a Radyně. Rád pobýval na hradě Bezděz, který si velmi oblíbil a osobně také vydal pokyn k založení Velkého rybníka (Máchova jezera). 

Kvůli nehodě, která se stala při lovu na západě země, byly objeveny teplé termální prameny - královští psi honící jelena do ní spadli a uvařili se. Poté, co císař neobyčejnou vodu aplikoval na svou nemocnou nohu a pocítil zlepšení, nařídil zde vybudovat město Karlovy Vary. 



Zajímavosti o Karlu IV. 


Karel IV. byl na dobu, ve které žil velmi inteligentní.
Ve středověku byla gramotnost lidí, včetně panovníků až na posledním místě. Z toho důvodu byl Karel IV. považován za velmi chytrého panovníka. Nejen proto, že byl velmi moudrý ohledně svých rozhodování, ale především proto, že uměl číst a psát, což nebylo v té době u panovníků běžné. 

Mimo to byl také neuvěřitelně talentovaný na jazyky: ovládal latinu, francouzštinu, italštinu, němčinu a češtinu. 

Těchto znalostí nabyl ve Francii, kde se na pařížské univerzitě učil svobodnému umění a vladaření. Češtinu se musel znova učit.

Ve svém životopise Vita Caroli se přiznal, že se jazyku musel po návratu do Čech znovu učit. Se svou matkou se viděl naposledy ve svých 7 letech. Po svém odjezdu do Francie, kam Karla poslal jeho otec, svou matku už nikdy neviděl. 

Karlovi bylo 7 let, když byl vyslán Janem Lucemburským na výchovu do Francie. Ve Francii strávil Karel IV. sedm let svého života a při návratu do českých zemí se nejvíce těšil na svou matku-Elišku Přemyslovnu. Ta však zemřela dříve, než se svého synka dočkala. 




Otec Karla IV. Jan Lucemburský svého syna příliš nemiloval, a to z jediného důvodu. Bál se konkurence ve vladaření. Z tohoto důvodu Karel zpočátku spravoval pouze severoitalské državy svého otce. Roku 1333 vyšel Jan Lucemburský vstříc české šlechtě, která požadovala, aby se Karel ujal vlády. Z tohoto důvodu udělil svému synovi titul moravského markraběte. Přežil pokus o vraždu Jako ještě mladistvého se ho v Itálii pokusil otrávit člověk najatý nepřátelskou rodinou z Milána. Oženil se celkem čtyřikrát Poprvé s Blankou z Valois, jež mu byla spíše přítelkyní, ale brzy zemřela. Téměř ihned poté si vzal Annu Falckou, ale ta po pár letech také umřela. Třetí chotí se mu stala jeho životní láska – čtrnáctiletá Anna Svídnická. I ta jej však navždy opustila při porodu třetího dítěte. Jeho poslední ženou byla Eliška Pomořanská, která mu porodila celkem šest dětí. 

Rok 1348 byl nejplodnějším rokem Karla IV. 7. 4.1348 založil Pražské vysoké učení. Tím se Praha stala evropským centrem vzdělanosti. Tato univerzita byla první ve střední Evropě a předlohou se jí staly univerzity italské a francouzské. 8. března 1348 začal Karel IV. zakládat Nové Město pražské, jehož centrem se stalo dnešní Karlovo náměstí. 

Na Pražském hradě došlo jeho zásluhou k obnovení královského paláce a k dalším stavebním pracem na Svatovítské katedrále a kapli sv. Václava. 

Vedoucím staveb se stal po smrti Matyáše z Arrasu, slavný stavitel a sochař Petr Parléř. Starý Juditin most, která spojoval Staré a menší město pražské, nahradil kamenný, na jehož obou koncích jsou věže. 

Protože v době hladomoru nebyla pro lidi práce, nechal Karel IV. postavit tzv . hladovou zeď na Petříně, a tím zajistil nové pracovní příležitosti. 10. června 1348 založil panovník hrad Karlštejn. V kapli sv. Kříže, která je součástí hradu, chtěl Karel uložit ostatky svatých a korunovační klenoty. 

Byl velmi zbožný Stal se vyhlášeným sběratelem ostatků svatých a vzácných rukopisů, pro něž nechal vyrábět překrásně zdobené zlaté relikviáře a vazby. Jeho poslední manželka byla o třicet let mladší V roce 1363 se stala jeho manželkou téměř o třicet let mladší Alžběta Pomořanská, která mu porodila dalších pět dětí. Dle pověstí disponovala ohromnou silou, díky které lámala meče a ohýbala podkovy. 

Měl dohromady dvanáct dětí. Dospělého věku se dožili pouze tři synové, z nichž nejvíc pozornosti věnoval osiřelému Václavovi. Mezi něj a dalšího syna, kterého zplodil se svou poslední manželkou, před svou smrtí rozdělil svoji říši. 

Děti Karla IV. a Blanky z Valois: Markéta Lucemburská, Kateřina Lucemburká 

Dítě Karla IV. a Anny Falcké: Václav (zemřel v roce) 

Děti Karla IV. a Anny Svídnické: Alžběta Lucemburská, Václav IV., budoucí český král, následník Karla IV., 

Děti Karla IV. a Alžběty Pomořanské: Alžběta Lucemburská, Zikmund Lucemburský, Jan Zhořelecký, Karel (zemřel v roce), Markéta "mladší" Lucemburská, Jindřich Lucemburský (zemřel v roce). 

Byl vyhlášeným záletníkem Jeho frivolní zálety byly tak pověstné, že si za ně dokonce vysloužil pokárání od papeže. Byl autorem několika děl Kromě vlastního životopisu Vita Caroli napsal spis Morality určený pro jeho následníka, Legendu o sv. Václavovi a několik zákoníků. 


Karel IV. se přátelil se známými osobnostmi. 
Udržoval mimo jiné kontakty i s filozofem a básníkem Francescem Petrarkou, autorem známých Sonetů Lauře. Jednou dočasně ochrnul. Stalo se to v roce 1350, a to prý při turnaji, jehož se zúčastnil inkognito a při němž údajně spadl z koně, přerazil si čelist a poškodil si krční páteř. 


Karel IV. vedl obdivuhodný život a mnoho toho dokázal. 

Tento život však zmařila zlomenina krčku levé nohy. Jde o typický úraz stáří a Karel IV. k němu mohl na sklonku roku 1378 přijít při pádu z koně stejně jako při pouhém zaškobrtnutí na nerovnosti, například na schodech nebo na hrbolatých podlahách Pražského hradu. Díky dlouhému ležení onemocněl zápalem plic a 29. listopadu roku 1378 ve věku 62 let zemřel. Jeho ostatky byly uloženy do královské hrobky u chrámu sv. Víta.

sobota 1. září 2018

Československý sen - Jan Urban


Má vlast, Československo,


jediná duchovní vlast, kterou kdy budu mít, byla především snem. Nádherným snem o znovunastolení spravedlnosti a rovnosti všech lidí, jejichž občanství a loajalita budou nadřazeny etnicitě a jazyku. Snem natolik omamným, že pro něj lidé umírali ve dvou světových válkách, v nacistických i komunistických koncentrácích a na popravištích. Sen, který se, bohužel, nikdy nestal skutečností. 


Sto let po roce 1918 je původní území Československa rozděleno mezi tři etnicky definované státy bez úplné a pravdivé paměti. Jaký smysl tedy, a jakou přidanou hodnotu mělo rozbití stovkami let budovaného a do začátku první světové války rychle se demokratizujícího rakousko-uherského mnohonárodního soustátí ve střední Evropě s příkladně fungujícím jednotným hospodářským, právním a dopravním systémem? 

Elity moderní českojazyčné společnosti, vyrostlé v reakci na průmyslovou revoluci, odmítly vnímat historii jako souvislý příběh. Generace „buditelů“ vytvořila účelový narativ dějin jednoho etnika, předstírající jednotu českého jazyka a celého území historického Českého království. Ikonickým dílem této nepřesnosti se stala monumentální práce Františka Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Národní „křisitelé“, „buditelé“ či „obrozenci“ tak vymezili život českého národního společenství úzce a převážně kulturně, jako obranu domnělých „historických práv“ a jazykové výlučnosti, aniž by kdy definovali a diskutovali odlišný souhrn moderních hodnot pro budoucnost. Takový přístup měl ovšem zásadní slabinu - vědomě vylučoval kontext regionu, jehož základním smyslem po řadu století bylo právě soužití různojazyčných etnik a kultur v jednom státě. 

České politické sebevnímání se v devatenáctém století etablovalo náhle a pod vnějším tlakem nově sjednocovaného němectví. Historicky budovaná regionalita Rakouska-Uherska přestala být v soutěži s jazykově definovanou sebestředností v českém prostředí vnímána jako hodnota a výhoda obecného civilizačního a demokratizačního rozvoje. Důsledkem bylo razantní zúžení prostoru výměny informací a vzájemného poznání, které tak od samého počátku a na mnoho generací oslabilo českou společenskou diskuzi i politiku. Vyjednávání a kompromis byly s ohledem na exaltovanost českých poměrů a momentální strnulost vídeňského establishmentu vyloučeny. Kultura mezitím přestala být výsostným prostorem vzdělanců a stala se v celé Evropě úzkým nástrojem masové politiky „národních zájmů“ - a tím nutně i konfrontace s jinými. Zbývalo už jen čekání na konflikt.

Nikdo nemohl předpokládat, že rakousko-srbská válka z léta 1914 přeroste do zcela nového globálního fenoménu, konfliktu zestátněných ekonomik, celonárodních mobilizací, totální centralizace moci do rukou exekutivy a všemocné nenávistné propagandy. Válka změnila všechno. Mír roku 1918 ale ani v nejmenším nepřinesl zklidnění a stal se jen pokračováním války jinými prostředky. Poražení shodně vnímali mírové podmínky jako navýsost nespravedlivé a vítězové neudělali nic pro obnovu hospodářské a sociální stability na kontinentě. Monarchistické režimy v Rusku, Německu i Rakousko-Uhersku se pod tíhou porážky zhroutily. Nenahradila je parlamentní demokracie, ale v Rusku, Polsku, Německu a Maďarsku jen další násilné konflikty, ekonomický propad a autoritářské režimy – a nic z toho nebylo ve prospěch rozvoje demokracie a míru. 

Vymyšlený stát


Koncept československé státnosti vznikl v době války jako intelektuální konstrukt malé skupinky exulantů – z politiků v ní byli pouze dva poslanci - a co bylo horší, bez pro okolní svět předvídatelného a stabilního politicky pozitivního obsahu. Byl to koncept ne-národní, nediskutovaný společností, stvořený a prosazený shora, ve specifické chvíli světové krize. Teprve na Štědrý den 1915 napsal Milan Rastislav Štefánik francouzskému premiérovi Briandovi: „Deset milionů Slovanů, obývajících severní oblasti Rakousko-Uherska, obrátilo se provoláním o pomoc k dohodovým mocnostem, přejíce si svého osvobození politického a hospodářského.“ (Doložený údaj z té doby je nejvýše osm a půl milionu Čechů, Slováků, Poláků a Rusínů. Vědomé zkreslování informací vůči Dohodovým vládám a novinářům bylo pro Štefánika a především pro Edvarda Beneše v té době běžným a přijatelným postupem).

Vskutku brilantní improvizace a obrovský pracovní výkon nepočetné skupiny českého a slovenského politického exilu, soustředěného kolem profesora Masaryka, se při jednáních se spojeneckými vládami mohly postupně opřít hlavně o jejich jen těžko uvěřitelnou neznalost středoevropských reálií, stejně jako o jejich pomstychtivou snahu ponížit Německo a Rakousko-Uhersko. Radikalizovanému Masarykovi, který původně snil o středoevropské „federalizaci podle švýcarského vzoru“, se nakonec podařilo zvrátit i rozumný návrh amerického prezidenta Woodrowa Wilsona z ledna 1918 na „vytvoření předpokladů pro autonomní vývoj národů Rakousko-Uherska“. V chaosu konce první světové války ale nakonec nezvítězil velkorysý mír, ale i ty nejradikálnější požadavky vůči poraženým. 

Zakládat v takové rozjitřené situaci zcela nový „vymyšlený“ a „národní“ stát pro nikdy neexistující československý národ – podle účelové teorie o Češích a Slovácích jako dvou jeho větvích - bylo přinejmenším riskantní. Československý Národní výbor 28. října 1918 vyhlásil nový stát jménem „československého národa“, jako by nechtěl vnímat, že čeští Němci tvořili v Čechách a na Moravě celých 33% a Maďaři na Slovensku 22% a na Podkarpatské Rusi 17% obyvatelstva. Učinil tak ve spěchu a pod tlakem o týden dříve zveřejněného prohlášení německých poslanců z českých zemí, kteří vyhlásili, s odvoláním se na princip národního sebeurčení a 14 bodů amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, úmysl vytvořit republiku Německé Rakousko, zahrnující i čtyři „sudetské kantony“ v Čechách a na Moravě. Vítězné mocnosti ovšem tyto nároky neuznaly a ve všem naopak vyšly vstříc československé myšlence.

Rozporuplnost nového státoprávního ustavení si velmi dobře uvědomoval především první prezident nového státu Tomáš Garrigue Masaryk. Hned druhého dne po svém návratu z emigrace 22. prosince 1918 pronesl na Pražském hradě „Poselství Národnímu shromáždění“ (malou část z něj pronesl ve slovenštině), ve kterém zmínil i „naše německé krajany“. Nekompromisně však hájil územní jednotu „naší vlasti“: „Americká republika podjala se raději občanské války, než by byla připustila secesi svého Jihu. My nikdy nepřipustíme secesi našeho smíšeného severu. Vybudováním opravdu demokratické samosprávy máme vhodný prostředek pro rozřešení národnostní otázky.“ O den později ale symbolicky navštívil představení v Německém divadle a pohovořil o „naší společné vlasti“. Jen o pár měsíců později v březnu 1919 však Nejvyšší správní soud judikoval, že „národní stát má právo uplatnit svůj národní charakter a menšiny nemohou nárokovat, aby v ohledu národním a zejména jazykovém byly ve všech směrech a naprosto postaveny na roveň příslušníkům národa československého“. Z pohledu zachování míru a omezení možností nových konfliktů ve Střední Evropě tak s objevením Československa ve skutečnosti vzniklo jen další ohnisko etnických problémů pro budoucnost. 
Když se v roce 1886 Hubert Gordon Schauer tázal po smyslu české národní politiky („Naše dvě otázky“), napsal, že „bez vědomí mravního povolání není národa“ a ptal se „jaký je náš úkol v dějinách člověčenstva?“ Podobně i pozdější první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk považoval českou otázku za „otázku mravní“. Méně filosofický, ale o to naivnější a hrubější, byl v té době rozšířený český panslavismus a idealizace ruského imperialismu. 

V takové atmosféře bylo Československo založeno shora, jako „vymyšlený“ stát, který vznikl proti vůli a zájmům všech svých sousedů a nejméně třetiny svých vlastních obyvatel. Německo, Rakousko a Maďarsko nevnímaly nově vzniklé Československo ani na okamžik jako možná bolestivé, ale spravedlivé a demokratické vyvrcholení emancipačních snah „deseti milionů Slovanů, obývajících severní oblasti Rakousko-Uherska“. V jejich vnímání bylo Československo jenom donucovacím nástrojem velmocenské, především francouzské politiky, francouzským četníkem při prosazování z jejich pohledu nespravedlivých mírových smluv ve střední Evropě. Tento pocit jenom prohlubovala a potvrzovala vojenská přítomnost nejprve italských a pak francouzských velitelů a poradců při vytlačování maďarských jednotek a institucí ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Francie pak dokonce převzala kompletní dohled nad budováním nové československé armády, jejího generálního štábu i vojenské akademie. Polsko stejně obtížně nacházelo důvěru v nový sousední stát, který se krátkou sedmidenní válkou pokusil „vyřešit“ vzájemný územní spor při vytyčení hranice v oblasti Těšínska a blokoval pro Varšavu životně důležité zbrojní dodávky v době vpádu ruských bolševických jednotek do polského vnitrozemí. Části území nového státu, obývané po více než půl tisíciletí většinově německy mluvícím českým obyvatelstvem, které jednostranný vznik Československa odmítalo, musely být nakonec obsazeny vojenskou silou a za cenu desítek mrtvých. Pozemková reforma pak zkonfiskovala do rukou státu půdu patřící dosud církvi a šlechtě, ale její rozdělování vědomě československé Němce a Maďary výrazně znevýhodnilo. 

Diplomacie všech čtyř nových sousedních zemí navíc nemohla s nelibostí nevnímat jednostrannou a otevřeně profrancouzskou zahraniční politiku nového státu, reprezentovanou jeho ministrem zahraničí Edvardem Benešem. Jeho osobní hyperaktivita při jednáních o systému čtyř mírových smluv pro poražené ponižujícího a zničujícího „versailleského systému“, stejně jako jeho pozdější role ve Společnosti národů či politika „obkličování“ Rakouska a Maďarska novým vojenským a hospodářským blokem Malé dohody, sousedy jenom znovu a znovu přesvědčovaly o malé ochotě nového státu ke skutečnému sousedství a spolupráci. Beneš, který trávil celé měsíce na cestách a diplomatických jednáních se zástupci mocností, v naprosté většině nepovažoval za nutné o nich sousedy Československa dostatečně informovat. 

Beneš za celou svou kariéru nikdy nepochopil, že ne všechno záleží jen na rozhodnutí či diktátu velmocí. Všechno konání podřizoval svým, často chybným, geopolitickým úvahám a na rozvoj vlastní regionální československé vize ani nepomyslel. Jeho poválečná strategie, opřená o od začátku bez účasti Spojených států nefunkční systém Společnosti národů, zkrachovala po pouhých sedmnácti letech v roce 1935. 

Po Velké Británii ztratila zájem na udržování středoevropské protiváhy Německu i Francie a obě velmoci zvolily osudově chybnou politiku appeasementu hitlerismu. Malá dohoda se rozpadla. Československo se ukázalo být konceptem „pouze pro dobré počasí“. Benešův pokus nahradit dosavadní protektorský vztah s Francií otevřením se Sovětskému svazu pak byl už jen výrazem zoufalé bezradnosti. Mnichovská konference a následný první rozpad Československa byly z tohoto pohledu už jenom tragickým, ale zcela logickým důsledkem nepropracovanosti a nakonec otevřeného opuštění myšlenek evropské kolektivní bezpečnosti dvacátých a třicátých let. Bez ní nemělo Československo žádnou šanci. Interpretovat proto Mnichovskou dohodu pouze jako „zradu Západu“ je tedy nepřesné a nepoctivé. Zjevně nepravdivá představa o Československu jako o národním státu nejprve „československého národa“, a od druhé světové války jako státu „Čechů a Slováků“, však vydržela dodnes. 

O území „vymyšlené republiky“ se nakonec v roce 1938–39 spolu s Německem snadno podělily i Polsko a Maďarsko – a nakonec i Slovensko, kde se na začátku roku 1939 nenašla ani jediná politická síla, která by usilovala o udržení společného státu „československého národa“. Zájem mocností se upřel jinam, a bez něj už v českém prostředí nebylo proč vzpomínat národní mravnost – či demokracii vůbec. Stačilo pár týdnů po Mnichovu – a naprostá většina české domácí politické elity byla přesvědčena o výhodnosti totalitního vůdcovského principu pro rozvoj „českého národa“. 

Existovala alternativa samostatného Československa?


Myšlenka federalizace prostoru střední Evropy, ať už ve formě národnostních kantonů nebo federace nově vznikajících států na území bývalého Rakousko-Uherska měla na konci první světové války jistě šanci. I Masaryk původně uvažoval o decentralizované federalizaci „podle švýcarského vzoru“, s občanskou milicí namísto armády, s minimálními vnitřními hranicemi a sdílenými funkcemi pro fungování soustátí, které by pomohly vyřešit brizantní potenciál etnických vztahů ve střední Evropě. V podstatě mělo jít jen o pokračování pozitivních stránek ústavního rozvoje posledního půlstoletí mocnářství s modernizačním nátěrem republikánství, opsaného účelově z americké ústavy. Je pozoruhodné, že logickou a nejbezpečnější variantu modernizace stávající rakousko-uherské konstituční monarchie prakticky nikdo nebral v potaz. Byli ovšem i myslitelé jako historik Josef Pekař, kteří, zvláště v českém případě, varovali před překotným příklonem k národnímu státu, ale i tento hlas nakonec zanikl v patetickém jásotu nad „koncem třistaleté poroby“. 

Vznik nových národně definovaných států ve střední Evropě jeho obavy plně potvrdil. Etnicita, povýšená nad občanský princip a vládu zákona, činí hraniční i vnitřní etnické konflikty nevyhnutelností. Bez hledání společného jmenovatele se v pouhém součtu etnicit za všech okolností menšina bude cítit ohrožená či nespravedlivě zastoupená. Stejně nevyhnutelným je pak nikdy nekončící pokračování „očisty“ a konfliktu. Stát a jeho společnost už nemohou nadále žít bez představy nepřítele. Konflikt s jakkoliv imaginárním nepřítelem a potřeba očisty „národa“ od odpadlíků a jejich vlivu se stávají státní ideologií, etnickým étosem, nadřazeným vládě zákona. Už samo přijetí konceptu jednoho etnika na jeden stát ve střední Evropě bylo počátkem pozdějších vítězství totalitních ideologií. Jakmile byla totiž jednou přijata etnická čistka jako přijatelný princip, přinášející „klid na práci“ a „historickou spravedlnost“, stala se ze samotného principu čistky na mnoho desetiletí metoda budování státu – a nakonec už nezáleželo na ideologii, použité k jejímu odůvodnění, ale na čistce samotné. 

Nejde jen o lamentaci nad rozpadem Československa v roce 1938–9. Neochota pomoci židovským Čechoslovákům, tedy českým a slovenským Židům po Mnichovu a v době války, genocidní formy vyhnání a odsunu českých Němců, etnické inženýrství osidlování pohraničí a kupování hlasů po roce 1945, nedemokratičnost celé Třetí republiky s její cenzurou, stovkami popravených a tisíci odvlečených jen připravovaly společnost na bičování třídní nenávisti a antisemitismus komunistických čistek a procesů padesátých let. Stejně lze popsat polské antisemitské štvanice čtyřicátých i šedesátých let, rozpad Československa i Jugoslávie v letech devadesátých a pochopit nakonec i kořeny iredentismu současného maďarského premiéra Viktora Orbána toužícího po obnovení společné maďarsko-polské hranice, stejně jako propagandu Jobbiku, druhé nejsilnější politické strany Maďarska, která sto let po konci první světové války – a bez ohledu na mezitím definované mezinárodní právo a dohody o nezměnitelnosti státních hranic v Evropě – otevřeně požaduje likvidaci samostatného Slovenska. 
Československá politika jako vnitřní politika nového státu ve skutečnosti nikdy neexistovala. Od prvního dne to byla politika české elity, která ji přijala za vlastní v okamžiku ohromení z nikdy neočekávaných územních zisků „vymyšleného státu“, podpory vítězných velmocí a ponížení Vídně. 

Evropsky přemýšlející prezident Tomáš Garrigue Masaryk snil a doufal, že padesát let mírového rozvoje postačí k vytvoření skutečné demokratické a nenacionální politiky jednotného státu, ale nezavíral oči před tvrdou skutečností. V říjnu 1919 napsal upřímně v dopise Vavro Šrobárovi: „To naše Slovensko mně nedává spát. Ti Slováci a Češi jsou si tak cizí…“

Pravdou je, že český národní program se vyčerpal ve chvíli rozbití Rakouska a získání formálního postavení státotvorného národa. Československo se tak stalo českým národním programem i identitou. Právě proto česká společnost a reprezentace nemohla rozumět aspiracím slovenské, německé či maďarské menšiny, pro které bylo podobné ztotožnění se s tímto státem nemožné až do okamžiku, kdy by procítily a vnitřně přijaly skutečnou a především občanskou rovnoprávnost svého postavení. K tomu ovšem nikdy nedošlo. 

Napjaté vztahy Československa s jeho sousedy dostávaly Němce, Maďary a Poláky mezi mlýnské kameny loajality k nové vlasti a vztahu k národní většině svého jazyka za hranicí. Slovenská společnost byla v jiném postavení. Poprvé v dějinách byla odtržená od Uher a prožívala v novém státě mimořádně rychlou modernizaci, spojenou se skutečně obdivuhodným rozvojem školství a vzdělanosti. Přijetí nové státotvorné identity – a tím i přijetí československého snu o jednom politickém národě – však naráželo na mimořádně silné pozice a vliv ultrakonzervativního katolického kléru, nejvlivnější a nejorganizovanější politické síly v zemi. Ten byl sice spokojen se získanou samostatností na Maďarsku, ale ideu Československa vnímal převážně jako českou ateistickou agresi, proti níž bylo potřebné otevřeně vystupovat. Podporu proto hledal v Římě a jen o něco později, logicky, i v hitlerovském Německu. 

Politické luďáctví nemělo pozitivní koncepci ani vůči Československu, ani vůči demokratickému pořádku. Bylo jejich stále extrémnější anti-pozicí, nevyhnutelně sklouzávající k fašismu, účasti na útočných válkách proti Polsku a Sovětskému svazu a barbarsky antikřesťanskému prodávání desítek tisíc Židů do nacistických táborů smrti. Stejně extrémní, iracionální a protičesky motivovanou reakcí na extrémnost slovenského fašismu byla snaha části vedení Komunistické strany Slovenska kolem Gustáva Husáka, požadující na konci druhé světové války připojení Slovenska – k Sovětskému svazu… Opojení z jakkoliv nemravné a fašistické, ale přece jenom samostatnosti, se po válce stalo nezdůrazňovaným, ale o to důležitějším leitmotivem slovenské politiky až do konečného rozuzlení a sebezničení Československa v roce 1992.

Československo nikdy nemohlo přežít jako pouhý součet svých národností. Jestliže s koncem první světové války vznikl sen o možnosti soužití mnohých národností ve společném demokratickém prostoru, pak s koncem druhé světové války byli nositelé takových myšlenek přímo označováni za nepřátele státu. „Vylikvidování“ německých Čechoslováků, které veřejně vyhlásil Eduard Beneš, bylo dlouhodobě připravovanou a armádou detailně provedenou etnickou čistkou. Stejná operace byla připravena i k vyhnání slovenských Maďarů, ale ta musela být zastavena na příkaz sovětského velení. O násilném odtržení a připojení Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu se s československou vládou nikdo ani nebavil. Z Československa se tak už v roce 1945 stal protototalitní, vazalský stát pouhých dvou jazykových národů, kde občanská práva mizela jako tající sníh.

Myšlenky zdůraznění občanskosti a individuálních práv, které měly být na počátku Československa jeho hlavní hodnotou, nikdy nedokázaly překonat meze národního principu. Po desetiletích komunistického režimu, postaveného na předstírání bezproblémovosti vztahů a neexistenci problémů, je většina lidí skutečně přestala vnímat. Nevidělo je ani určitě nejdemokratičtější a nejotevřenější myšlenkové prostředí v poválečných dějinách Československa – protitotalitní disent sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století. Důvod byl opravdu ironický. V étosu obrany lidských a občanských práv byly nedořešené problémy národních identit a vztahů mylně považovány za dávno překonané a neexistující. Charta 77 sice vydala známý dokument k situaci maďarské menšiny na Slovensku, ale nikdy nepocítila potřebu vyslovit se ke slovenskočeským vztahům. Disent jednoduše nerozuměl „slovenské otázce“ – už jen proto, že sám sebe nepovažoval za český, ale československý. A stejnou slepou skvrnu měla i první generace československé polistopadové politiky. 

O naději


Chyba na začátku projektu má za všech okolností neodvolatelné důsledky. Československo jako sen mělo svůj překvapivě silný a nezpochybnitelný demokratizační étos – ale nemělo ho dost, aby v krátkém čase dokázalo představit společný stát jako výhodnější, bohatší a bezpečnější pro zájmy všech svých občanů. Chtělo být radikálně demokratické, ale v otázce nadřazení práv občana právům nacionálním nebylo radikální dost. Na více než desetiletí bylo dokonce po zásluze obdivovaným vzorem, ostrovem demokratického parlamentarismu uprostřed stále brutálnějších a totalitnějších nacionalismů střední Evropy. V současnosti už je zbytečné spekulovat nad během historie, vyvolané vznikem Československé republiky. Republikánský princip národního státu beze zbytku zvítězil a jen málokdo si položí otázku, zda by v roce 1918 alespoň symbolické zachování nadnárodní konstituční monarchie nebylo lidštějším, demokratičtějším a spravedlivějším řešením pro všechny. A zda by nebylo větší nadějí na zachování míru.

Na ostrém sopečném vrchu Scharfenberg nad Banskou Šťiavnicou postavil v polovině osmnáctého století slovenský jezuita českého původu František Serafin Perger nádhernou Kalvárii, komplex tří nad sebou stojících kostelů a sedmnácti kapliček zastavení Křížové cesty. Kopec, shlížející na celé okolí, ale patřil šlechtické rodině protestantského vyznání. Jezuita se nejprve bál říci, pro jaký účel chce neplodný kus země koupit, ale nakonec musel s pravdou ven. Odpověď pána Friedenliebena – jak krásně zní doslovný český překlad „mír milujícího“ – vešla do dějin toho kraje: „Na tento účel kopec neprodám. Daruji ho katolické církvi, aby sloužil k úctě a ke chvále Bohu.“ Stačilo podání ruky.


Kostely i kapličky byly v době vzniku vyzdobeny sochami a každá scéna zastavení popsána stejnou rukou v němčině, maďarštině a slovenštině. Kalvárii poničili až vandalové doby komunistické a postkomunistické. Poslední nájezd barbarů se odehrál v roce 2004. Dnes jsou sochy a deskové obrazy přeneseny do muzea a celý areál se rekonstruuje, z velké části ze soukromých darů. Na Kalvárii jsme ten den slyšeli slovenštinu, polštinu, němčinu a potkali i maďarské motorkáře. Při návratu stál na úpatí vysportovaný mladý muž v krátkých maskovacích kalhotách. Na svalnatých lýtkách měl vytetované symboly fašistického Slovenského štátu, kterým vévodil neumělý portrét válečného zločince Šaňo Macha v gardistické uniformě, stojícího před nastoupenou jednotkou Hlinkovy gardy. Ecce homo. Šlechtic Friedenlieben byl už v osmnáctém století schopen zapomenout na křivdy a rozdíly víry. Byl nejprve člověkem – a teprve potom protestantem. Československý sen by se mu asi líbil.




Praha – Halčianske jazero, duben 2018

Psáno pro www.pritomnost.cz

sobota 4. března 2017

Protirakovinná kúra pátera Ferdy

Důležité čaje při protirakovinné dietě /kúře/:

Šalvějový čaj
1-2 polévkové lžíce sušené šalvěje dáme do půl litru vroucí vody a necháme 3 minuty vařit. Pak odstavíme a přidáme ještě do vroucího čaje po jedné špetce třezalku, mátu peprnou a meduňku a necháme vše 10 minut vyluhovat a nevaříme. V šalvěji je mnoho éterického oleje, což je pro účel kloktání velmi dobré, ale pro pití jej nesmí obsahovat. Proto jej vaříme 3 minuty, aby nežádoucí oleje byly odstraněny a aby se ještě vařením uvolnil další ferment, který je důležitý pro všechny žlázy, míchu a ploténky. Takto připravený šalvějový čaj velmi prospívá lidskému zdraví, a proto by ho měl každý pít denně, neboť potom bude kdy sotva nemocen.

Ledvinový čaj
Připravíme bylinnou směs, která vydrží 3 týdny pro jednu osobu.
15 g přesličky
10 g kopřiv /na jaře sbírané a usušené jsou nejlepší/
 8  g truskavce
 6  g třezalky
Z této promíchané směsi dáme 1 špetku do 1 šálku horké vody a necháme 10 minut vyluhovat. Potom scedíme a na vyluhovaný zbytek nalejeme 2 šálky pravého vyluhovaného čaje, který byl připraven také jen vyluhováním (zalit horkou vodou, bez vaření). Získáme tak 3 šálky čaje, který potřebujeme na 2 dny pití. Ráno, před obědem, před večeří - 1/2 šálku čaje /ráno na lačno/. Pít studený po doušcích. V použitých bylinách je několik substancí, které by se vařením znehodnotily. Kyselina křemičitá z přesličky se pak uvolňuje teprve pravým čajem z vyluhovaného zbytku bylin. Během 3 týdenní doby pití tohoto čaje nesmíme jíst žádné hovězí ani vepřové maso včetně jejich vývarů.

Čaj z kakostu /čapí nůsek/
Kakost smrdutý - Geranium robertianum. Špetku kakostu dáme do šálku horké vody a necháme 10 minut vyluhovat. Denně pít po doušcích šálek studeného čaje.

Jitrocelový čaj (směs pro jednu osobu na 6 týdnů)
  5 g jitrocel list (Folium plantaginis)
  5 g lišejník islandský (Lichen islandicus)
  5 g popenec nať (Herba hederae terrestris)
15 g divizna květ (Flos verbasci)
10 g koprník štětinolistý (Meum athamanticum)

Ledvinový čaj by se měl pít při každé nemoci tři týdny denně, hlavně při zánětech a operacích. Preventivně se může třítýdenní ledvinová kúra opakovat 3x do roka. Přerušení mezi jednotlivými kúrami musí být nejméně 14 dní.

Čaj z kakostu smrdutého nutno pít při všech formách rakovinového onemocnění, obzvláště byl-li pacient ozařován. Kakost smrdutý obsahuje trochu /údajně/ radia.

Je rakovina vyléčitelná?

Rakovina vzniká u lidí příčinou určité náklonnosti k této chorobě a vlivem nezdravého prostředí. Dlouhodobým působením a vlivem třeba i velmi malých množství rakovinových škodlivin může dojít k narušení zdraví, aniž je to pozorováno a tudíž ani není léčeno, a tento stav může vést až ke vzniku vlastního onemocnění. Častou příčinou jsou nevhodné konzervační látky nebo barviva v potravinách a přepalování poživatin, která vedou k počátku vzniku onemocnění.

Má být dbáno následujících varovných signálů:
  • hmatatelné uzliny nebo zatvrdliny, zvláště na prsou žen
  • nápadné změny prsní bradavky nebo mateřské znamení, které se nápadně změní
  • trvalá změna činnosti střev nebo močového měchýře
  • trvalé ochraptění nebo kašel
  • tvrdošíjné krvácení nebo výtok z kteréhokoliv tělesného otvoru, jakož i krvácení žen mimo menzes
  • potíže při polykání v pokročilém věku
  • rány a bolestivá místa, která se nehojí
  • nápadné hubnutí, ztráta váhy při vydatném živení se
Z uvedených signálů nevyplývá, že musí jít nutně o rakovinu, protože tyto změny mohou mít i jinou příčinu a mohou signalizovat i jinou chorobu. Kdo ale kterýkoli z vyjmenovaných signálů zjistí, ten ať preventivně co nejdříve započne s Totální protirakovinovou kůrou (TPK).

Nejčastější druhy rakoviny:
Nejčastější příčinou především rakoviny hrtanu a plic je kouření. U kuřáků vzniká rakovina plic asi 20x častěji. Zabraňujte proto dětem kouřit. Rakovina dělohy začíná bez bolesti a jakéhokoliv pocitu onemocnění, zvláště během přechodu a po odeznění měsíčků v pokročilém věku. U mladších žen krvácením po souloži, při močení, krvácením při stolici a nebo namáhavé práci. Ta může být vyléčena, když po zjištění příznaků ihned započneme s kompletní  TPK. Rakovina dělohy, když je zanedbána, vede k smrti. Rakovina prsu je plíživá, uzliny, zatvrdliny a svraštěliny prsu mohou být znamením počínajícího stavu rakoviny, i když nijak nebolí. Žádný strach z rakoviny, ten je zbytečný a pouze zpomaluje léčení! Bolesti a vředy se projevují teprve při pokročilém stavu rakoviny.

Rady:
Dbej na dostatečnou činnost tělesnou. Dýchej zhluboka čistý vzduch. Vyhýbej se zakouřenému a vydýchanému vzduchu. Nekuř! Dávej přednost přirozené a vitamíny bohaté stravě, nepřejídej se. Dbej na pravidelné trávení a vyprazdňování.

Co je to rakovinový nádor? Rakovinná zduřenina je samostatný nádor nebo novotvar, který vzniká také působením tlaku. Když je někdo po léta nemocný na žaludek a potrava mu zůstává hodiny ležet v žaludku, vzniká tím nepřirozený dlouhotrvající tlak na žaludeční stěny a okolní žlázy, což může vést k rakovině žaludku.

Znal jsem muže, který měl od rána do večera v ústech stále na jednom místě dýmku. Předpověděl jsem mu, že dostane rakovinu rtu. Asi po deseti letech tento muž skutečně rakovinu rtu dostal. Jeho ret se podobal plnovousu ve tvaru malého včelího roje. Budiž připomenuto, že přitom se z postiženého retu vyměšovala tekutina. Kapala po celý den.

Nezvyklý a dlouhotrvající tlak na různá místa v těle brání dostatečnému prokrvení těchto míst a mohlo by nastat jejich odumření. Ale tato místa chtějí stále žít a tak se brání tím, že svoji výživu čerpají ze svého okolí. Tento způsob výživy není „legální“, takže nemá dostatečně provázanou regulaci, následkem čehož novotvar stále roste. Ze začátku pomalu, což trvá dlouho, často deset let i více. Až potom dojde k prolomení regulační bariéry a nádor začíná rázem a rychle bujet. Když už to došlo tak daleko, je čas, ale zdaleka ne pozdě, začít s mojí protirakovinovou kůrou.

Jestliže hned na počátku takový na pohled nezáludný novotvar operativně rozřízneme, nebo jej po okolí mačkáme například při ranní prohlídce těla, potom se stane takové místo divoké a probudí se jako tygr, jeho produkt vstoupí do krevního oběhu a vzniká rozsev - metastázy. Je tedy lépe, když takovou uzlinu necháme v klidu. Pokud má někdo z rakoviny strach a chce mít klid, ať nasadí moji Totální protirakovinovou kůru. Zde je totiž nutné jiné ošetření než řez. Často jsem přemýšlel, jak by takové ošetření mělo vypadat.

Přišel jsem na myšlenku, že zde by mohlo být pomoženo zeleninovými šťávami. Šťáva z červené řepy je určitě proti rakovinovému onemocnění. Ale ze samotné šťávy z červené řepy nemůže člověk žít. Přidal jsem šťávu z mrkve pro její obsah karotenu, celerový kořen pro obsah fosforu, černou ředkev a šťávu z brambor pro požadavek jater.

V roce 1962 jsem byl u jedné paní, která měla již neoperovatelnou rakovinu žaludku, během posledního jeden a půl měsíce skoro nic nejedla ani nepila, denně zvracela. Říkal jsem, že tato paní žije z rakovinového nádoru. Dával jsem jí ráno i večer po 3 kapkách výtažku z mochny nátržníku (Potentilla erecta) výtažek na jazyk, poněvadž čaj z mochny nemohla již ani polykat. Měla otevřenou rakovinu žaludku. Po třech dnech již nezvracela, otevřená rakovina žaludku se zatáhla a mohla pozřít 2 polévkové lžíce zeleninové šťávy a potom stále víc. Desátého dne jí řekl její lékař, který k ní denně chodil, že kupodivu zde nastalo podstatné zlepšení a ptal se, zda může něco jíst. Řekla, že ano. Šťávu, jen šťávu. „A to pomáhá? Nemusíte již zvracet?“ Ano nemusím. Tato paní žije dodnes.

Nemocný rakovinou, který má nádor velký, potřebuje málo šťávy a nemusí nic jíst, tedy nepotřebuje žádnou bílkovinu. Nemocní s malým nádorem těžko vycházejí s tím, že jim má k obživě vystačit jenom zeleninová šťáva. V takovém případě bylo dovoleno jíst denně 1 šálek čisté cibulové polévky, protože zde je k dispozici málo bílkovin. totéž platí po operaci nádoru.

Bruno Vanargurk, autor knihy „Boží požehnání v přírodě“, posuzuje úspěch mé zeleninové kůry takto: poněvadž vývoj a růst nádorů, jejich bujení a vyživování je podporováno bílkovinami, léčivou kůrou se zeleninovými šťávami se přísun bílkovin zvenčí zastaví. Poněvadž ale organismus bez této látky nemůže žít, zžírá tedy hladová krev v těle na všech místech přebytečné bujení, struskovitost a nádory. Toto jest práce - pravá operace bez nože, kterou sama krev v těle provádí, jemně dávkuje a řídí.

Druhé hledisko hodnotí v bohatosti minerálních látek obsažených v rostlinných šťávách. Je prokazatelné, aby odbourané zplodiny dlouho v těle nezústaly a nezpůsobily otravu činnost vylučovacích orgánů je podporována právě vhodnou kombinací čajů, přičemž kakost smrdutý povzbudí ledviny a pomáhá vyloučit z těla jedy. Koprník štětinolistý (Meum athamanticum) čistí krev. Šalvěj zabraňuje a léčí záněty. Květ měsíčku (Calendula officinalis) odstraňuje z krve viricimos /poruchu buněčného dýchání v krvi/. Mnozí kúru provedli z důvodu prevence nebo jako odtučňovací prostředek a během této kůry nepožili sebemenší sousto jiné potravy a cítili se přitom dobře a byli schopni práce.

Moje TPK

Po dobu trvání této kúry nesmí pacient přijímat žádnou potravu mimo předepsaných čajů a zeleninové šťávy. Směs zeleninové šťávy může pít pacient při pocitu hladu, avšak ne víc jak 1/2 litru za den /čím méně, tím lépe/.

Moje směs zeleninových šťáv:
  • 300 g červené řepy
  • 100 g mrkve karotky
  • 100 g celerové hlízy
  •  30 g černé ředkve
  •    1 brambor velikosti slepičího vejce
Vše očištit, rozstrouhat, smísit a vylisovat přes gázu. Šťávu ještě přefiltrujeme, necháme ustát, pak slijeme. Usazeniny z dužin nejsou vhodné /potrava pro nádory/. Pije-li pacient 42 dní uvedenou zeleninovou šťávu a uvedené čaje, nádor odumírá, ale člověk i přesto, že může na váze ztratit 5 -15 kg, se cítí docela dobře. Sám jsem tuto kůru prodělal a nikdy se mi tak dobře nepracovalo.

Je dobře ještě před započetím kůry mimo normální potravu vypít denně asi 1/4 litru této šťávy, abychom si na to pomalu zvykli.

Minimum, které člověk k životu bezpodmínečně potřebuje, je pouze 1/8 - 1/4 litru za den, ale při pocitu hladu je možné vypít jako denní dávku až 1/2 litru. Mimo předepsané čaje lze jako tekutinu doplňovat libovolné množství normálního dalších čajů podle chuti, ale všechny pravidelně. Pijeme v malých dávkách, po lžičkách nebo po doušcích, nepolykáme rovnou, ale čekáme, až se tekutina prosliní. Takto se zbytečně nezatěžuje trávicí trakt, protože enzymy ze slin trávení ulehčují. Dodatečně čas od času můžeme vypít doušek šťávy kysaného /kvašeného/ zelí, což pomáhá při vyměšování. Moje TPK kdo správně provádí ztratí na váze, ale jen nadbytečná kila.

Režim dne
  • ráno nejdříve pomalu a po doušcích vypít 1/2 šálku studeného ledvinového čaje /pít jen 3 týdny/
  • po 50 - 60 minutách po doušcích vypít 1/3 šálku teplého šalvějového čaje s třezalkou, mátou peprnou a meduňkou
  • pak po 30 - 60 minutách malý doušek zeleninových šťáv dle popisu. Během dopoledne budeme potřebovat asi 10 - 15 doušků zeleninových šťáv. Doušek zeleninové šťávy, studený šalvějový čaj, kolik chceme - bez cukru
  • v poledne pomalu a po doušcích vypít 1/2 šálku studeného ledvinového čaje, večer před spaním rovněž /pít jen 3 týdny/
  • je nutné denně postupně vypít celý šálek čaje z kakostu smrdutého
  • odpoledne malý doušek zeleninové šťávy, zapít studeným neslazeným šalvějovým čajem
  • pokud má pacient trvalý pocit hladu i při 1/2 litru zeleninové šťávy, je dovoleno jíst denně 1 šálek čisté cibulové polévky, která má jen minimální obsah bílkovin
  • dovoleno je k tomu užívat občas buď trochu šťávy z citronu, anebo čerstvě vylisovanou šťávu z jablek, ale nikdy obojí současně
Při zácpě si pomáháme pitím lehkých projímadel nebo čípky. Šťávovvou kúrou je žilní oběh tak povzbuzen, že zpracuje vše téměř beze zbytku. Může se tedy snadno přihodit, že pacient nemá stolici po několik dní.

Rady pro různě lokalizovanou rakovinu

Při tumoru mozku:
1 - 2 šálky čaje z meduňky, stu­dené po douš­cích, zla­tá meduňka nebo citro­nová meduňka nebo jejich směs, špet­ku do horké vody a nechat 10 minut vylu­hovat - nevařit

Při rakovině oka:
Denně po douš­cích šálek stude­ného čaje ze svět­líku, špet­ku do šál­ku hor­ké vody a nechat 10 minut vylu­hovat - nevařit

Při rakovině prsu, vaječníků a dělohy:
Denně po douš­cích šá­lek stude­ného čaje ze směsi špet­ky kon­try­hele obec­ného a alp­ského (Alche­milla vul­garia, Alche­milla alpi­na) se špet­kou kvě­tu hlu­chavky do šál­ku hor­ké vody a ne­chat 10 mi­nut vylu­hovat, pít studené po doušcích

Při rakovině patra, rtu, jazy­ka a krč­ních žláz hrta­nu:
První polév­kovou lžící bedrní­kového čaje vypla­chovat ústa a vypliv­nout, s druhou lžící totéž, třetí lžící kloktat a polknout. Opakovat vícekrát denně. Na jeden šá­lek čaje 1 ča­jovou lžičku kořene bedr­níku (Pimpi­nela magna) 3 mi­nuty vařit.

Při rakovině kůže:
Vlaštovičník - po jeho utržení vytéká žlutá hořká šťáva. Několikrát denně s touto šťávou toto postižené místo natupujeme. V zimě používáme k natupování odvar z této byliny nebo k omývání. Špet­ku suše­ného vlašto­vič­níku do šálku horké vody a nechat 10 minut vylu­hovat. Lze také použít vlaš­to­vič­níko­vou tink­turu, ale nik­dy ne přímo na otev­řené bolavé místo.

Při rakovině jater:
Denně vypít po doušcích 2 šálky stude­ného nebo teplého čaje z bram­boro­vých slupek. Hrst syro­vých bram­boro­vých slupek vařit 2 - 4 mi­nuty v 1/4 lit­ru vody. Pokud tento čaj pacien­tovi chutná, je to neklam­ná známka toho, že jej jeho játra potře­bují. Jestliže mu nechutná, je to známka, že jej pít nemusí.

Při rakovině jater by měl pacient dělat ještě zábaly z ka­pusto­vých listů s následným vtíráním olivového oleje. Nejlépe vchní 3 listy z hláv­ky kapusty ope­reme vlaž­nou vodou. Tyto listy na prkénku rozvál­cujeme pomocí lahve, až žebra listů zvláční. Do pos­tele napříč polo­žíme vlně­nou deku slo­ženou do pruhu asi 50 cm širo­kého, na ni prostě­radlo slo­žené na 30 cm. Na něj šátek s roz­mač­kanými listy - tyto musí být vnitřní stranou na tělo. Pacient si na toto lehne a my jej zabalíme. Zábal musí vydr­žet celou noc. Ráno sejmeme s pa­cienta zábal a vtí­ráme 1 - 2 ča­jové lžičky olivo­vého oleje na choré místo, které pak přikry­jeme teplým šátkem. Pacient musí mít stále pocit tepla - nesmí mu být zima.

Při rakovině žaludku:
Pít jednou denně po douš­cích 1 šá­lek stude­ného čaje z pelyňku nebo země­žluče. Špet­ka drogy se nechá v šál­ku hor­ké vody vylu­hovat pouhé 3 vte­řiny. Pokud je při této chorobě současně i žalu­deční neuróza, pije se den­ně pomalu a po douš­cích 1 šá­lek čaje z koz­líku lékař­ského. Špet­ku koz­líku vařit 3 mi­nuty v šál­ku vody, potom ještě další špet­ku koz­líku 3 vte­řiny luho­vat nebo přes ni čaj přelít, horké pít.

Při rakovině sleziny a slinivky břišní:
Pacient má pít denně nej­méně 1 litr stude­ného nebo teplého šalvě­jového čaje. Doporu­čuji ještě krát­ké horké zábaly ze sen­ných květů, přes­ličky nebo ovesné slámy. Senné květy necháme jen luho­vat. Přes­ličku nebo ovesnou slámu necháme asi 10 mi­nut povařit.

Při rakovině prostaty a varlat:
Pít denně pomalu a po doušcích 2 šál­ky stude­ného čaje z vr­boviny (vrbovky malokvěté). Jed­nu špet­ku do množ­ství hor­ké vody na 2 šál­ky, necháme 10 mi­nut luho­vat.

Při rakovině kostí, plicní rakovině a plicní tuberkuloze:
Jitrocel kopinatý nebo široko­listý, island­ský mech, divizna a kopr­ník štětino­listý. Vše dohro­mady v hor­ké vodě vylu­hovat 10 mi­nut. Při plicní tuber­kuloze ještě spolk­nout s ča­jem nebo tro­chou vody 1 lžič­ku jitro­cele široko­listého.

Doplnění mé „TPK“

Vypozoroval jsem, že čaj, obsahující vápník, který doporučuji při rakovině kostí a plic, poskytuje velmi dobré služby také při všech formách rakoviny na různých částech těla. Proto také tento čaj vřele doporučuji všem rakovinou postiženým (jitrocel kopinatý nebo širokolistý, islandský mech, popenec, divizna a koprník štětinolistý vše dohromady v horké vodě vyluhovat 10 minut). Zásluhou tohoto čaje netrpí při prováděné kůře nedostatkem vápníku nebo draslíku.

Dříve jsem doporučoval provádět kůru pod dohledem ošetřujícího lékaře. Mám však zkušenost, že mnozí lékaři nechtějí o léčbě bylinkami ani slyšet. Hned po případné operaci se nesmí moje léčebná kůra provádět. Je nutné posečkat 2 - 5 měsíců, podle toho, jak se pacient cítí. Během této čekací doby by ale pacient měl pít 1/8 litru zeleninových šťáv mimo svou normální stravu, například polévku z ovesných vloček, zeleninovou polévku, slepičí nebo telecí maso a jiné lehké jídla. Zeleninovou směs pít pomalu a po doušcích s předepsanými čaji vždy před obědem.

S plnou kůrou bez dalšího jídla se může začít tehdy, až se pacient cítí dobře a dost silný.

Po 42 denní kůře se zeleninovými šťávami a předepsanými čaji začne jíst pacient pomalu, málo osolenou stravu, lehce stravitelnou a každopádně dále ještě 2 - 4 týdny má pít po doušcích zeleninové směsi šťáv. Doporučuji 3 x denně užívat kvasnicové tablety.

Moje směs zeleninových šťáv pomáhá všestranně nejen při rakovině, ale i roztroušených kloubových zánětech a nadměrném opotřebení hrudních či bederních obratlů. U těchto onemocnění stačí absolvovat pouze 3 týdenní šťávovou kůru, ale stejně jako při rakovině i s předepsanými čaji. Rozhodne-li se pacient pro 42 denní kůru, v žádném případě to neškodí, a získá se navíc jistota, že bude zbaven i případných rakovinových buněk. Kromě toho doporučuji při všech kloubových potížích spojit každý 3. a 4. den tuto kůru s koupelemi s přídavkem přesličky, sena nebo ovesné slámy, jak ostatně doporučuje na základě vlastních zkušeností i institut Habenschmidtova „Herbskucit“.

Starší lidé snášejí moji kůru lehčeji a půst jim nepřipadá tak těžký, protože již nepotřebují tolik stavebních výživných látek. Snad tisíce lidí již přestály moji kúru a jsou zdraví.

Někteří nemocní jsou také citliví na zemní proudy a záření. Ti pak trpí mnohem více, pokud jejich postel stojí na místech, kde se projevují. Tato místa se dají prokázat virgulí, a je lépe umístit postel pacienta mimo ně. Jsou ovšem lidé, kteří na tyto úkazy nevěří.

Poznámka: Pes se těmto proudům vyhýbá a naopak kočky je vyhledávají. Je možno pozorovat tato zvířata, jejich chování a podle toho jednat. Existují fakta o zemských proudech, které se mohou zjistit s virgulí v ruce.

Byl jsem tázán, zda by pacienti při mé kůře mohli jíst trochu chleba, nebo med, vejce, zeleninu nebo šťávu z černého rybízu, malin a dýně. Dále chtěli vědět, zda smějí současně užívat léky. Při 42 denní kúře se smí jako jediná potrava užívat jen směs zeleninových šťáv a čaje, dovoleno je k tomu užívat občas trochu šťávy z citronu anebo čerstvě vylisovanou šťávu z jablek, ale nikdy obojí současně, ale samostatně ano. Čaje ze šalvěje, máty peprné, třezalky a meduňky se mohou pít v neomezeném množství, avšak bez cukru. Jinou potravu samotný princip této léčby vylučuje! Při nedodržení mých údajů a při současném užívání ještě jiných potravin po dobu kůry se úspěch léčby podstatně prodlouží a je dokonce nebezpečí nezdaru v léčení!

Odhadem kolem 20 tisíc osob rakovinou nemocných a jiných zdánlivě nevyléčitelně nemocných nabylo opět zdraví touto mojí doporučovanou kůrou. Zemřeli jen takoví, kteří mimo kůry dostávali medikamenty a injekce rozrušující krevní buňky. Při těchto medikamentech a injekcí jsou zničeny nejen rakovinové buňky, ale i ostatní. Rakovinové buňky nemohou dále žít jen ze zeleninové šťávy a čajů. Rakovinový nádor je samostatný útvar a vytváří samostatné buňky, takže v tomto smyslu vlastně není nemocí. Přirozeně, že pak nádor vnucuje tělu svoje vlastní buňky a současně ty jeho ničí, toto je potom nemoc. Musíme tedy rakovinové buňky rozrušit, a to co nejšetrněji, což lze jen pomocí šťávové kúry. Toto je můj názor a ten je potvrzen tisícerými úspěchy. Co je to vlastně rakovinový nádor popisuji důkladněji ve své brožuře. Tímto malým popisem jsem, doufám, odpověděl i na otázky mnohých lékařů, kteří mi psali a nevěřili, že při provádění doporučované kúry lze vydržet plných 42 dní bez bílkovin.

Připomínky k mé protirakovinové kůře:

Hodně pohybu na čerstvém vzduchu. Obzvláště bych chtěl připo­menout, že moje kůra zele­nino­vými šťá­vami při­nesla žádoucí úspěch mno­hým rako­vinou nemocným, ale dopo­ručuje se také v ná­sledu­jících pří­padech:
  • jako prevence proti onemocnění rakovinou
  • jako regenerační kůra pro celé tělo takto upravená: 1/8 - 1/4 litru zele­ni­nové šťávy i s čajem k tomu uve­deným (šalvě­jový, ledvi­nový) pít po douš­cích den­ně před jídlem
  • jako odtučňovací kůru, aniž bychom trpěli hla­dem nebo žízní a bez jaké­koliv újmy - možno až celých 42 dní jako při rako­vině
  • jako jarní zdravotní kůru
  • na zlepšení krevního obrazu, čištění krve
  • při potížích v kloubech jako artritida, artróza atd. ve spo­jení s kou­pelemi
Rakovinou onemocnělí kuřáci, kteří nepřes­tanou kouřit, budou moji léčeb­nou kůru pro­vádět bezúspěšně.

Při těžkém rakovinovém onemocnění připra­víme zeleninovou šťávu z čerstvé zeleniny sami. Červenou řepu, mrkev, celerový kořen, černou ředkev a brambor velikosti slepičího vejce - nastrouháme- vznikne syrová kaše a tuto lehce přes plátno vylisujeme na šťávu. Nebo zeleninu umeleme a šťávu vylisujeme /totéž v mixéru/.



Více zde: http://www.uspesna-lecba.cz/rakovina/totalni-protirakovinna-kura-pater-frantisek-ferda/

Rady pátera Ferdy

Obecné rady k léčení různých onemocnění bylinami.

1/ Hlavní léčba bylinami – nekombinovat s léky, vyjímku tvoří pouze malé dávky acylpyrinu při horečkách a pocení.
2/ Podpůrná léčba bylinná – tvoří jí různé čaje (směsi z lékárny nebo odjedovací a čistící čaje), lze používat při hlavní léčbě medikamentostní.
3/ Obecně o bylinách:
  • sbírat byliny z míst chemicky neošetřených (přáškování), minimální vzdálenost od silnice a komunikací je v průměru 50 m, jinak hrozí otrava olovem.
  • byliny nesmí být zapařené, správně usušené, mají i po usušení přírodní zelenou barvu (ne hnědou až černou)
  • uschování sušených bylin v papírových sáčcích na suchém a chladném prostředí
  • byliny lze použít přímo čerstvé, sušíme je z důvodu uschování. Sušené byliny se mají uschovávat nejdéle 1 rok, po roce ztrácí účinnost (v nouzi lze použít až 2 roky staré, ale dává se potom dávka 1,5 až 2x větší)
  • při použití koření (nové koření, anýz, kmín apod.) - koupit nové
  • cibule, česnek atd. Použít čerstvé, ne vykrájené, ne nahnilé či plesnivějící, jen v bezvadném stavu
  • dubová kůra – rozumíme mladé dubové větvičky, nejsilnější jako malík ruky, větvičky se sbírají v době od dubna do konce října i kvůli míze. Kupovaná dubová kůra nemá účinky jako větvičky. Je zcela na něco jiného. Jiné větvičky (například jasan, kaštan) jako dubová kůra
Do vroucí vody vhodit dávku bylin, nechte vařit 8 minut a potom slít. Popíjet během dne. Je-li v receptu do bylinné směsi přidáno koření (např. 3 ks nového koření, 5 ks hřebíčku), přidává se na každou dávku čaje bylinné směsi udané množství koření. Čaje se popíjejí nejdéle 3 týdny, potom vysadíme na čas – škodí předávkování.

Koupele, obecná příprava:

Svařený odvar z bylin (cca 4 – 5 l) se vlije do vany a dotočí se vodou dle potřeby tak, aby byl člověk ponořen. Před koupelí vanu opláchneme tak, aby se odstranily zbytky saponátů, písku atd. horkou vodou.

Obklady a zábaly:

Nepoužíváme umělých tkanin, látek praných v pracích prostředcích (dovoleno je pouze mýdlo), tkaniny musí být dobře vymáchané. Nejlepší je použít lékařskou gázu, nebo plátno, vyvařené jen v čisté vodě ( ne v hrnci prádla), na převázání obkladu z venku lze použít obyčejný ručník, plenu atd.


Rady k různým obkladům:
  • tvarohové obklady včetně kombinací s přísadami (cibule, česnek) nerez nožem na drobno rozsekat, uhníst s tvarohem a vložit do gázy
  • cibulové obklady – cibuli nakrájet na drobno, nebo na tenká kolečka a vložit do ušitého pytlíku z gázy
  • kořenová placka – 1/3 jemně nastrouhaného křenu + 2/3 jemně nastrouhaných syrových brambor, smíchat a vložit do gázy. Křenová placka působí často palčivě a jsou po ní červené skvrny na kůži. Časem se ztratí. Placka se přikládá po 2 dnech a místo se před přiložením placky pomázne sádlem
Je důležitá součást léčby – minimálně 2 měsíce od začátku léčby je nutné dietu dodržovat a neporušovat ji.


Nádoby k vaření bylin:

Mají se vyhradit určité hrnce, ve kterých se budou byliny vařit, nepískovat je, nemýt v saponátech. Nesmí být z hliníku.

Obecné rady a bylinné receptury při různých onemocněních:

S léčebnou kůrou je třeba začít ihned po zjištění onemocnění a celou léčbu je třeba provést pečlivě. Nezmizí-li zcela potíže, má se léčba po 14 dnech až 3
týdnech opakovat. Léčebnou kůru můžeme opakovat i po delší době. Uvedené rady při léčbě bylinami jsou brány obecně. Působení bylin na každý organismus člověka nemusí být stejný. Cítíme-li příznaky nějaké choroby a nasadíme-li léčbu, nemusí dojít ke zlepšení, protože ne vždy je nejpodstatnější pro správnou léčbu. Pozor i byliny působí jako drogy a mají různé vedlejší příznaky (účinky), např. při jejich předávkování nebo dlouhodobém a nesprávném užívání. Uvedené návody bylinných receptů jsou vhodné pro děti od 3 let, pro děti menší děláme v slabší koncentraci.


Léčení jednotlivých nemocí



Čaj na pocení: vypocení – do ½ l vody dáme vrchovatou lžíci bezinkového květu a lžíci lipového květu, vařit 8 minut. Lze osladit medem nebo karamelem výpít teplé a vypotit se. Pro dospělého člověka lze zvýšit účinek pocení dvojnásobnou dávkou čaje. Nejíst kakao a čokoládu (může obsahovat plísňový mikrob, který způsobuje zduření sliznice dýchacích cest a rýmu).

Rýma a zastydlé dutiny:

Léčí se inhalací z odvaru – do ½ l vroucí vody hodit hrst bezinkových kuliček, hrst dubových větviček, 2 celé stroužky česneku, povařit 6 minut, slít a páry odvaru inhalovat asi 15 minut. Při inhalaci přehodit přes hlavu deku, teplý ručník (ne larisu). Opakovat několik dní, inhalaci provádět 1x až 2x denně. Nespustí-li se rýma (při poklepu na čele způsobuje zastydlá rýma bolest), vložíme do plátýnka či gázy horký vařený brambor a přikládáme co nejteplejší na čelní dutinu (stred čelaú a na vedlejší dutiny (lícní kosti pod očima), přes to položíme ručník, vatu atp., aby teplo bylo udrženo co nejdéle. Brambory lze vyměnit za horké, obklady mají trvat ¾ až 1 hod. Možno opakovat několikrát denně.

Zánět hrtanu:

Projevuje se jako suchý dávivý kašel. Asi 2x denně inhalovat páru z odvaru – do ½ l vody 5 stroužků česneku, 5 minut vařit, slít a inhalovat 15 – 30 minut.
Gázu nebo plátno namočit do hodně teplé vody, přiložit kolem krku, přes to suchý zábal (ručník) a nechat působit asi 2 hod. Nejlépe na noc, být stále v teple. Obklad se přidává bez igelitu.

Zánět průdušek a zápal plic:

Projevuje se jako dráždivý kašel a vykašlávání hlenu, někdy dlouhodobě trvající. Přikládáme obklad na hroty plic (krajina klíční kosti( 20 dkg cibule pokrájet). Dusit se 2 lžícemi vody 4 minuty, vložit do gázy a co nejteplejší přiložit na 2 hod. Nejlépe na noc. Obklady opakovat maximálně 3x ob jeden den. Nejíst čokoládu ani kakao. Při dlouhodobém kašli, při zápalu plic se přikládá na hroty plic křenová placka. Pro dítě děláme placku velikosti mužské dlaně na každou stranu pro dospělého člověka podle potřeby. Přikládáme na ½ hodiny (podle citlivosti kůže).

Angína:

Je-li reakce mandlí na streptokopy a jiné bakterie, projeví se zánětem a zduřením mandlí, bílými povlaky a čepy, bolestí v krku. Přikládáme obklady na krk a na příúšní uzliny.


Obklad z odvaru:

Do ½ l vody 2 vrchovaté lžíce pelyňku, 8 minut vařit, slít a co do nejteplejšího odvaru namáčet gázu a první hodinu po 10 minutách přikládat a další hodinu nechat přiloženo na krku. Gázu vždy zabalovat suchým, teplým ručníkem, bez igelitu. Kloktat vlažným odvarem ze šalvěje a heřmánku.

Odvar:

Do ¾ l vody 1 lžíci heřmánku, 2 malé lžičky šalvěje, vařit 8 minut, slít a kloktat.

Nemoci zažívacího traktu:

Nadýmání, tlaky, pálení v žaludku, způsobuje hliník. Při vaření se slučuje s vodou, oxiduje na kysličník uhličitý. Je potřeba vyloučit ho pravidelným pitím čaje.

Čaj:

Do ¾ l vroucí vody vhodit hrst dubových větviček, 1 lžíci přesličky, 8 minut vařit, slít a popíjet během dne. Při akutních potížích denně 14 dní až 3 týdny. Jinak stačí 1x týdně. Je to základní čistící čaj – při jeho užívání odcházejí z těla škodliviny.

Nadýmání u kojenců:

Je známo, že dítě z neznáme příčiny často dlouhodobě pláče. Stává se, že vypilo nekvalitní nebo spařený Sunar. Dítě pálí žaludek. 3 dny dostává tento čaj:
do ¼ l vody jednu lžičku petrželové natě, 8 minut vařit a vlažné bez cukru pít. Možno přisladit karamelem. Dá se doma vyrobit s krystalového cukru, nikoliv cukrem, který způsobuje kyselost. Tento čaj je vhodný dávat dětem, které dostávají Sunar 1x za 14 dní.

Bolení bříška u kojenců:

Do ¼ l vody půl lžičky fenyklu a špetku kmínu, 8 minut vařit a dávat popíjet dětem vlažné.

Žlučníkové potíže:

Jde většinou o dráždění slinivky břišní a na žlučník.

Čaj: 3 lžíce směsi řebříčku, jitrocele, třezalky, kmínu, petržele (jakákoliv), přesličky v poměru 3:1, do ¾ l vody, 8 minut vařit, slít a pít denně po dobu 16 dní až 3 týdny.
Zvracení, průjem, tlak v žaludku, nadýmání, podobný průběh jako u střevní chřipky. Při těchto potížích pijeme denně po dobu 14 dní tento čaj. Do ¾ l vody 2 hrstě dubových větviček, 8 minut vařit, slít a popíjet.


Podráždění žaludku:

Opakované zvracení, jen po požití lžičky čaje. Na žaludek dáme obklad: do ½ l vody dáme lžíci čekanky, 10 minut vařit, slijeme. Do teplého odvaru namáčíme gázu a teplou přikládáme po 10 minutách 1 – 2 hodiny.

Zánět spojivek, pálení očí:

Po dobu 1 hodiny přikládáme na obě oči obklad: do teplého odvaru namočíme gázu a měníme po 10 minutách.

Odvar: do ½ l vroucí vody dáme 1 lžičku kmínu, 1 lžíci jitrocele, 8 minut vařit, slít. Ihned po skončení obkladu přiložit zase na 1 hodinu druhý obklad: do gázy zabalit ½ kostky tvarohu a měkce přitlačit na zavřené oči. Celé opakovat asi 3 dny. Minimálně 1 týden se nedívat na televizi.


Bolesti hlavy:

  • z únavy: doporučuje se procházka na čerstvém vzduchu, studený mokrý obvaz na čelo, nebo můžeme přiložit obklad z tvarohu, pít černou kávu
  • ze sluníčka: mohou být spojené se zvracením či nevolností. Na 2 hodiny lehnout do stíněné, vyvětrané místnosti a na čelo a spánky přiložit obklad: smícháme 1 rozsekanou cibulku a 1 kostku studeného tvarohu ( z lednice) a vložíme do gázy
Klíště zakapeme na 3 min. olejem a doleva vykroutíme. V případě, že se nám to nepodaří, jdeme k lékaři. Vyndáme-li klíště celé i s kusadly, přiložíme na
ranku obklad: přímo bez gázy 2 – 3 kolečka cibule (je možné ranku přímo cibulovou šťávou zakapávat) a na ní přímo trochu tvarohu. Celé na 2 hodiny převážeme.


Bolesti kloubů:

Jsou způsobené nadměrným požíváním brambor. V bramborách jsou látky, které pomáhají uvolnění kloubních pouzder a tím i k vysychání kloubní jamky,
tření a bolesti kloubů. U malých dětí se překrmování polévkami, ve kterých je hodně brambor nevyplácí, - dochází k luxaci kyčlí. Abychom těmto potížím
zabránili, musíme brambory vždy vařit s kmínem nebo je zapíjet kmínovým čajem.

Kmínový čaj: do ¼ l vroucí vody dát půl lžičky kmínu, 8 minut vařit.

Čaj proti bolestem v kloubech:

Do ½ l vody dáme hrst březových listů, 8 min. vařít. Slijeme a popíjíme dle potřeby několikrát několik dní (až 3 týdny). Potom na čas vynecháme.


Srdeční potíže:

Jsou z největší části způsobené předávkováním sírou. Dostává se do těla v potravě, nebo ji přijímáme z okolí kůží, celým povrchem těla. Síra je obsažena v mnoha věcech. Např. linoleum, v dece „Larisa“ tkaninách žluté barvy, v oranžové barvě, v umělých a směsových tkaninách apod. V potravě je obsažena v sýrech (nejhorší jsou tavené, poněkud lepší jsou sýry tvrdé). U nás je nejlepší Ementál a sýry zahraniční, které jsou vyráběny jinou technologií. Síra dělá díry v srdci. Síra se váže v krvi a jak koluje, nahlodává srdeční stěnu. Síra se z těla odstraňuje pravidelným pitím čaje:

Odvar z přesličky:

Do ½ l vroucí vody dáme vařit 1 lžíci přesličky a 8 minut vaříme, ihned slijeme a popíjíme. K přesličce dáváme většinou 1 hrst dubové kůry – základní čistící čaj na ¾ l vody. Další látkou, která vyvolává potíže podobné jako u anginy pectoris je solanin. 
Je to prudký jed obsažený v bramborách (i v zeleném angreštu), hlavně zelených a kolem klíčků. (Solanin neutralizuje kmín). U citlivého člověka se na 1 hodinu po požití objeví nevolnost a bolesti u srdce. Proto zelené nebo naklíčené brambory vůbec nepoužíváme. Nemají se rovněž kupovat pudinky a škrobové moučky, vyráběné z brambor. Nahrazujeme je kukuřičnou moučkou – Maizenou nebo škrobovou moučkou pšeničnou, která je nezávadná.

Bolesti nohou a křečové žíly:

Páter František Ferda doporučuje preventivně i při potížích koupel nohou: do 4 litrů vroucí vody dáme hrst dubové kůry, hrst přesličky, 10 dkg cibule, 3 lžíce pelyňku, 10 minut vaříme, potom slijeme do vědra a dotočíme vodou, nohy koupeme 20 minut. Je možné přidat 2 lžíce soli.

Modřiny:

Na modřinu se na 2 hodiny přiloží obklad ze syrové cibule. Můžeme jej opakovat. Je-li současně s modřinou otok nebo jiné zhmoždění, přikládáme obklad ze
studeného tvarohu a rozsekané cibule.

Chronické poruchy hlasivek – častý chrapot a šeptání:

Jsou způsobované vdechováním škodlivých výparů z různých nátěrů (fermež apod.) Může se projevit až za dlouhou dobu. Léčba spočívá v opakované inhalaci (asi 5 dní po sobě). Vdechujeme páry z odvaru: do ½ l vody dáme na 10 minut vařit 10 stroužků česneku.


Dětské vyrážky a ekzémy:

3 – 5 dní dáváme pít dětem čaj: do ½ l vody, 1 lžíce petržele, 1 lžička mrkve, dáme 8 minut vařit, dále děláme koupel č. 7 a přidáme hrst kopřiv. Odvar na koupel: do 4 l vroucí vody vhodíme hrst dubové kůry, 20 dkg cibule, 5 stroužků česneku, hrst přesličky, 3 lžíce fenyklu a hrst bezových větviček, přidáme hrst kopřiv a 10 minut vaříme, slijeme do vany a dotočíme vodou. Koupel trvá 20 minut.

Při teplotách:


Dělat zábaly hrudníku a krku: hrst čerstvé dubové kůry (nejdéle 1 měsíc stará) hrst přesličky, hrst třezalky, hrst bezinkových větviček, hrst pelyňku do ½ l vody. Dubovou kůru nekupovat v lékárně, protože nemá tříslovinu. Při prostydnutí přihodit 1 hrst jeřabin (mohou být plané, větvičky, listy, listové kousky, plody, cokoliv z toho použít), 4 stroužky česneku a malou cibuli, 3 lžíce fenyklu – vše vařit 9 minut, pak přihodit hrst heřmánku a vařit ještě 1 minutu. Nakonec scedit. Do tohoto odvaru namočit prostěradlo a přikládat křížové obaly přes hrudník až ramena a zvlášť přikládat 1 obal na krk. Zabalit do deky. Nechat v zábalu 10 min. Znovu namočit a přiložit zase po 10 minutách. Podle možnosti opakovat takto hodinu až do 1,5 hodiny. Je zkušenost, že klesla teplota ze 40 stupňů C na 37 stupňů C. Teplotu sráží zvlášť „pelyněk“. Při teplotě přes 38 stupňů dát též acylpyrin. Bylinný odvar nevylít, protože mohou teploty druhý den opět vystoupit. Pak odvar přihřát a dávat zábaly znovu. Při teplotě do 38 stupňů, pokud není odpor ke koupání, udělat totéž na 5 l vařící vody, dát všeho hrst, vařit stejně, scedit do vany, dolít až po krk teplou vodou a zůstat v ní 20 minut. Když nastane nepříjemný pocit, koupel ukončit. Vodu z vany nevylít, možno ji znovu použít, kdyby teploty stouply. Jedna koupel vydrží od rána do večera, druhý den se odvar zakalí. Koupel je místo zábalu ( v jednom odvaru se může vykoupat celá rodina).


Záškrtová angína – časté pokašlávání z krku:

1 litr vařicí vody spařit, 3 lžíce pelyňku, nechat stát 5 min., slít, z toho asi 1 dcl odlít a použít jako čaj. Ze zbytku obklady – 5x po 10 minutách.

Při rozbrázděných mandlích – při opakovaných anginách:

Denně kloktat: do šálku vody buď 1 lžičku octa nebo lžičku soli, či lžičku citrónu.

Bolesti hlavy:

Mohou být i z překyselení ve stravě. Proto denně petržel, protože je zásaditá. Z ovoce jsou zásadité pouze hrušky. Někdy mají děti i dospělí vyrážku právě
z překyselení.

Bolesti páteře, kolen nebo kloubů:

4 brambory normální velikosti, ne zelené, ne naklíčené smíchat s křenem. Dát do gázy, udělat placku. Položit na lopatky do středu na 30 minut. Před tím
namastit kůži sádlem.

Mazání na páteř:

4 větvičky thuje, 1 lžíce kmínu. 3 stroužky česneku do 1 ½ l vody, vařit 10 minut. Nechat zchladit, zcedit a smíchat se ¼ l slivovice. Natírat páteř i klouby. Kůru lze opakovat.

Dvanácterníkové vředy:
Každé ráno vypít na lačno po 14 dnů: 1 lžíce pelyňku spařit se ¼ l vody, nechat stát 6 minut, scedit.

Hemeroidy:

Zevně přiložit strouhanou mrkev na konečník. Opakovat 5x možno i 3 hodiny za sebou. Vždy novou mrkev každou hodinu nastrouhat. Na starou židli položit igelit, do gázy mrkev a usednout si na ni na 1 hod. Po obkladech z mrkve 3x nastrouhat 5 dkg syrové cibule nebo nakrájet nadrobno, dát do gázy, přiložit na
konečník na 2 hod. Potom po 12 dní výplachy: do ½ l vody 2 lžíce dubové kůry, pelyňku a 2 stroužky česneku. Vařit 7 minut, zcedit, odvar rozdělit na 2 části. Ráno vypláchnout konečník a 1x večer opět. Držet v konečníku co nejdéle. Možno použít balónek.

Mast na konečník – hemeroidy:
3 lžíce cibule, 3 lžíce mrkve, 3 lžíce olšových větviček, nebo 15 olšových lístku do 10 dkg sádla, pak slijeme a podle potřeby mazat na konečník (při obtížích).

Neuróza – celkové uklidnění:

Popíjet dlouhodobě čaj z meduňky nebo mateřídoušky: do ½ l vroucí vody 1 lžíci mateřídoušky nebo meduňky – 8 minut vařit a slít.

Počůrávání u dětí:

Nedávat dětem barevené cukroví (bon-pari, barevné žvýkačky, limonády). Jsou to dehtoviny, které dětem zatěžují ledviny.

Léčba: Po vysazení bramborů apod. Děti pročistíme čajem z dubové kůry a přesličky. Na noc jim dáváme málo pít.


Zánět dásní a nemocné zuby:

Zanícené dásně vyplachujeme odvarem ze šalvěje: do ½ l vroucí vody dáme 1 lžičku šalvěje, 10 minut vařit. Vlažným odvarem vyplachovat ústa. Nenechat v ústech špatné a zkažené zuby. Jsou příčinou mnoha chorob.

Afty:

Nesmí se používat zubní pasta s chlorem a fluorem. 3 dny po sobě několikrát denně vyplachovat odvarem: špetku pelyňku, 1 lžíci kostivalu, 1 lžíci
jitrocele, 1 lžíci hermánku, 6 minut vařit a slít.
Na dásně, do nosu (použijeme tempony z gázy) a přes prsa přikládáme obklady 6x v jednou tahu po 12 minutách namáčíme gázu do teplého odvaru. 

Odvar na obklad: do 3 l vroucí vody dáme hrst dubové kůry, 4 stroužky česneku, hrst přesličky a 10 minut vaříme a nakonec slijeme.


Působení potravin, průmyslových škodlivin a různých látek na lidský organismus
  • jako přirozená složka různých potravin
  • jako druhotná složka vzniklá působením chemických a technologických procesů ve výrobě. Působení těchto škodlivin je velmi rozdílné – je závislé na individualitě organismu člověka
  • 1x týdně pít čistící čaj z dubové kůry a přesličky
  • nejíst žvýkačky, limonády, barevné cukroví, kofolu, rum – dehtoviny, čokoládu (hlavně děti)
  • brambory (vždy je vařit s kmínem, zelené nejíst vůbec)
  • pudinky (bramborové obsahují solarin) jíst jen kukuřičné a pšeničné
  • cukry – způsobují kyselou reakci v žaludku, správně je sladit karamelem: ½ kg hrubého krystalu na teple za stálého míchání přepustíme na hustou kaši. Do tekutého vlijeme necelý ¼ l vlažné vody a na teple znovu mícháme
  • ovoce a kompoty: jíme jen malé množství, odpoledne, nikdy ne na noc. Větším množstvím zatěžujeme ledviny, potíže s močením. Omezujeme jablka (obsahují velké množství kyseliny křemičité – blokují trávení). Omezujeme třešně, jahody, pomeranče a džusy (zapít sklenkou Cinzana, Vinpronu). K pomerančům máme sníst kousek pomerančové kůry otřené 8% octem. Z kůry za stejným účelem vyrobit tinkturu a vzít 1 lžičku: 2/3 láhve naplníme pomerančovou kůrou, zalijeme lihovinou a na teple a světle necháme stát 3 týdny
  • banány: obsahují plísně, které mohou u dětí vyvolat zápal plic, dušnost
  • vlašské ořechy: mají v sobě strychnin, který rozhání krevní tlak kolísá po 2 minutách (plus – minus). Proto jíst jen malé množství v kombinaci s lístkovými ořechy

Houby: nesbírat nakousané houby (nebezpečí zmijího jedu – protijed – sušené žampióny a sušená bedla jedlá). Sušené houby jsou zdravější než čerstvé. Nikdy nejíst houby zapařené.

Mléko: silně omezit v zimě (obsahují močovinu a jiné škodlivé látky z krmení siláží). Při pravidelném pití mléka, zejména u dětí se má pít pravidelně 1x za týden čaj z dubové kůry a přesličky. Zdravý je tvaroh.

Maso: jíst celkově málo: nejvíce omezit játra, hovězí maso, vnitřnosti (obsahují velké množství močoviny). Zdravější je vepřové maso a drůbež. Nekupovat balíčkované maso, nebezpečí zapaření – neplatí o drůbeži.

Uzeniny: jsou rovněž nezdravé, mají se jíst jen v malém množství. Nezdravé je uzené maso. Při nevolnosti po požití masa pijeme zase čaj z dubové kůry a přesličky, a to tak dlouho, dokud se zdravotní stav neupraví.

Z tuků: je doporučeno jedině máslo, sádlo a to na smažení a na mazání méně se má používat máslo a minimálně se mají používat rostlinné tuky a oleje. Nejzdravější z ních je slunečnicový olej.

Koření: platí zásada: málo kořenit, nejíst moc ostrá jídla. Z koření je dobré nové koření, kmín, hřebíček, zázvor, fenykl. Nepoužívat nebo jen minimálně pepř, ten jen v kombinaci s novým kořením (neutralizuje karcinogenitu pepře), dále papriku a majoránku.

Alkohol: pít jen čistá přírodní vína, neslazená (způsobují kyselost), koňaky vhodné na pití jsou jen 4hvězdičkové. Rum vůbec nepít ! Zdravý a doporučovaný druh piva je Prazdroj a Budvar. Méně vhodné jsou ostatní značky, hlavně 10stupňové, je vyrobeno z nekvalitních surovin.

Obecně platí: Nejíst jednostrannou stravu a ničeho mnoho, raději častěji a méně. Nezávadný v podstatě je černý chléb.

Různé rady: vlasy pravidelně 1x týdně nebo za 14 dní umyjeme, nejlépe mýdlem. Použijeme-li šampón, musíme dávat pozor, aby nám pěna nestékala do očí, zejména u dětí. Vyvolává zánět spojivek. Po umytí vlasů splachujeme je odvarem z kaštanových větviček: do ½ l vroucí vody vhodit 2 hrstě nastříhaných kaštanových větviček, 10 minut vařit a vlažným odvarem splachovat. V případě lupů, strupů ve vlasech nebo zvýšeného vypadávání vlasů vtíráme dlouhodobě tento odvar do pokožky hlavy.

Prací prášky: působí ekzémy, záněty kůže, potíže dýchacích ústrojí. V podstatě by se neměly používat, hlavně při praní osobního prádla u dětí. Správné a nezávadné je mýdlo. Řádně vymáchat.

PVC: obsahuje velké množství síry, kterou je třeba 1x týdně vytřít odvarem z přesličky. Jinak škodí zdraví.

Hliníkové nádobí: hlavně konvice na vodu-vůbec nepoužívat. Vzniká celková otrava hliníkem, která se projevuje různými potížemi, hlavně v trávicím ústrojí. Odstraňujeme ji dlouhodobým pitím čaje z dubové kůry a přesličky.

Odvar proti jedům z tkanin: 

některé látky, hlavně škodlivé umělé tkaniny, obsahují hodně škodliviny, působicích negativně na náš organismus. Abychom jich oděvy zbavili, vymácháme důkladně v tomto odvaru: do 4 l vroucí vody vhodíme 2 lžíce heřmánku, 2 lžíce přesličky, 2 lžíce dubové kůry (hrstě), 10 stroužků česneku, 1 lžíce fenyklu a 10 minut vaříme.

Cibule: podporuje rozvoj červených krvinek.

Česnek: podporuje rozvoj bílých krvinek. Užívání nepřehánět, jinak se dostaví opačný účinek. Proto zvýšení červených krvinek vyžaduje méně jíst česnek, zvýšení bílých krvinek znamená méně jíst cibuli.

Ořechy: vlašské i burské obsahují strychnin, který způsobuje prudké kolísání krevního tlaku. Nutno při konzumaci kombinovat s lískovými ořechy.
Jíme-li čokoládu a kakao, je nezbytné a nutné jíst kokos, jinak škodlivé zejména pro děti. V přírodě je rovnováha, kde rostou kakaovníky, rostou i kokosové palmy. 

Párky, vuřty, měkký salám: obsahují „arzén“. Pepř: karcirogenní látka (rakovina konečníku), eliminuje se hřebíčkem a novým kořením. 

Nejíst banány: neurobyt. Hliník se váže na železo v červených krvinkách a zabraňuje vazbě kyslíku v krvi.

Chudobky: 20 ks denně, vytváří rovnováhu ve složení krve.

Odjedovací čaj: působí proti škodlivinám a jedům obsažených v potravinách: 1 hrst dubových větviček (max. 6 let staré, silné asi jako malíček sbíráme do konce října - míza , 1 polévková lžíce přesličky, 4 ks nového koření, 5 ks hřebíčku, to vše vařit 8 minut mírně ve ¾ l vody, ne v hliníku. Pít 1x za 14 dní. Nemá se pít najednou, musí se spotřebovat asi během 2 dní.

Kouření: není vyloženě zakázáno (maximálně 30 cigaret denně). Je vhodné 1x týdně inhalovat páry z odvaru kmínu a česneku: asi do 1 litru vody dáme 1 lžíci kmínu a 10 stroužků česneku.

Kmínový čaj: když se sní pudink z bramborové moučky nebo brambory, které snad nikdy nejsou dokonalé, je nutné vypít kmínový čaj: do ¼ l vroucí vody se nasype ½ kávové lžičky kmínu, vaří se 8 minut a hned se slije a popíjí.

Hřebíčkový čaj: kokos možno nahradit čajem z hřebíčku – odstraňuje brom z kakaa. Přidává se 8 ks hřebíčku k čistícímu čaji, nebo se pije samostatně: do ¼ l vody vhodit 7 hřebíčků a 8 minut vařit.

Koupel při bolestech nohou: Hrst dubové kůry, hrst přesličky, hrst bezinkových větviček, 3 lžíce fenyklu, 5 stroužků česneku, 20 dkg cibule – vše vařit 8 minut ve 4 l vody. Slít a dát do vanové koupele (koupat 15 až 20 minut).

Hluboké záněty ledvin, zánět plic, zánět dělohy, močového měchýře s teplotami:
Rozpařená cibule 10 dkg + 2 lžíce vody, a 10 minut dusit, vychladit na příjemnou teplotu, dát do gázy a přiložit na 2 hodiny.

Na pokažený žaludek:
1 lžíce dubové kůry, 1 lžíce kmínu, ½ citrónu (vařit i s kůrou, citrón napřed umýt v octové vodě), do ½ l vody a vařit 7 minut, scedit a vše vypít. Buď se zvrací nebo uvolní.

Nespavost:
Večer spařit 1 lžíci mateřídoušky v ¼ l vody, 6 minut nechat stát a potom scedit a vypít. Asi 4 týden se už lépe spí. Možno používat i dlouhodobě, každý den.

Ledvinový písek:
Člověk je překyselený. Vynechat ovoce, možno pouze hrušky. Ze zeleniny petržel, dále pampelišku, pelyněk. Sladit karamelem, Občas obklad ze syrové cibule na močový měchýř. Nezadržovat moč.

Při chřipkách a nachlazení:
Používat bezinky, jeřabiny, koupel, čaj. Při naražení šlach: odvar z kmínu a potírat.

Kýla:
Hrst kokošky pastuší tobolky a hrst kopřiv do 3 l vody, 10 minut vařit. Sedací koupel 1x týdně.

Při potížích s hlasem:

Inhalací česneku, kmínu, bezinkové větvičky do 1 litru vody, vařit vdechovat několik minut, pak možno tentýž odvar použít, vdechovat nosem i ústy.

Při horečce:
Spařit 1 lžíci pelyňku ve ¼ l vody, nechat stát 5 minut, scedit a na lačno vypít.

Žlučník – nadýmání:
4 lžíce fenyklu do 2 ½ l vody, vařit 8 minut, scedit v odvaru, namáčet obklady a přikládat kolem pasu 5x za sebou po 10 minutách. Možno udělat každý den až do úlevy. K tomu ráno pít 1 lžíci fenyklu do ¼ l vody a vařit 8 minut.

Žloutenka infekční:
Nahřát 1 kostku tvarohu, 5 stroužků česneku, obklad přikládat každý den po 7 dní na 2 hodiny na játra. K tomu pít čaj: 2 lžíce dubové kůry, přesličky, třezalky, řebříčku do ½ l vařící vody, 7 minut vařit, pít každý den alespoň 14 dní. K tomu dietu.

Čaj z bylin:
Dáváme většinou 2 lžíce 1-2 l vody, není-li uvedeno jinak. Byliny, které obsahují prchavé látky a éterické oleje, které by se vařením vypařily, což by nebylo žádoucí, se pouze spařují pod pokličkou, aby tyto prchavé látky v čaji zůstaly. Jsou to: pelyněk, heřmánek, máta peprná, vřes-melisa.

Do koupele:
Dáváme od každého určeného druhu bylin hrst do čtyřlitrového hrnce. Vaříme 10 minut, přes síto vlijeme do koupele a dotočíme vodou na ponor. Většinu koupelí užíváme 20 –30 minut.

Byliny a jejich použití
Žádná bylina se nesmí užívat dlouhodobě, aby nedošlo k jejímu předávkování. Jestliže přesto k předávkování dojde, srovná to čaj z třezalky. Jedině čaj z mateřídoušky se může používat celoročně - nedojde k předávkování.

Čokoláda:
Může se z ní dostat do těla čokoládová plíšeň. Proti této plísni a při konzumaci čokolády vůbec se užívá hřebíček nebo kokos. Pro malé děti je vhodné jíst kokosovou moučku.

Pomeranče a ovoce celkově:
Způsobují zpomalení krevního oběhu, což má neblahý vliv na srdeční činnost. Od pomerančů může vzniknout malarijní horečka, která je provázena velmi vysokými teplotami. Proti pomerančům se užívá čaj z pomerančové kůry, která se musí otřít octovou vodou.

Banány:
Jsou velmi často napadány banánovou plísní, která je bez chuti a zápachu. Při nadměrné konzumaci banánů vzniká nedostatek červených krvinek, z čehož může dojí až k leukemii.

Kakao:
Obsahuje brom, který se usazuje v těle, vyplavuje z těla železo.

Brambory:
Nejnebezpečnější jsou zelené brambory, které obsahují jed solanin, jenž má velmi neblahé účinky na srdce. Proto je nutno zelené brambory vyhazovat, nestačí je jen okrájet. Brambory obsahují dusičnany, které na sebe vážou vodu. Proto je u obézních lidí nutné omezit brambory na minimum kvůli obezitě a s ohledem na srdce. Obézní člověk hodně konzumující brambory, vytváří ideální podmínky pro infarkt. Proti bramborům se užívá kmín, a proto je třeba jej přidávat i při vaření brambor.

Alkohol:
Tuzemský rum je prakticky nejhorší nápoj, protože je to dehtovina na bázy kofoly. Nejlepší z našich alkoholů je slivovice, ze zahraničních kubánský rum, který se vyrábí z cukrové třtiny. Nejlepší pivo je Plzeň 12-ti stupňové a Prazdroj. Je to jediné zásadité pivo na světě.

Máslo:
Způsobuje únavu, vyplavuje z těla kyselinu křemičitou, která je velmi důležitá pro zpevňování tkání. Proto se má mastit hlavně hřbetním sádlem doma vyškvařeným. Z olejů je nejlepší olivovový olej lisovaný za studena, tedy „virgen“. Ostatní oleje se vyrábí extrakcí. Proti máslu se užívá čaj z černého bezu.

Barvy:
Zvlášť škodlivé je barevné cukroví (lentilky), které je barveno cukrářským barvivem a toto barvivo se usazuje v těle. Způsobuje nechutenství k jídlu a překyselení žaludku i krve, od něhož může docházet k počurávání malých dětí a nechuť k jídlu. Zvlášť hodně barviva obsahují barevně zdobené perníky a hodně barvené mandlové těsto.
U obleku vadí z barev nejvíce ostré, kontrastní barvy, jedovaté zplodiny těchto barev se dostávají do těla přes kůži a způsobují těžké kožní ekzémy a otravy. Proto je vhodné každou novou součást oblečení před prvním použitím vymáchat v odjedovací koupeli. Nejnebezpečnější ze všech látek je Krimplen, na odjedování montérek a tepláků (kobaltová modř) se používá přeslička.

Hliníkové nádobí:
Je velmi nebezpečné, protože v něm vznikají kysličníky hliníku, které jsou prudce jedovaté a dostávají se do těla s potravou, proto by se v hliníkových nádobách nemělo vůbec vařit. Taktéž kysličníky kovů vznikající při svařování jsou velmi nebezpečné. Proti těmto kysličníkům se užívá jedině přeslička.

Praní:
Nejzdravější je prát pouze v jádrovém mýdle. Každý prášek na praní má velký obsah chlóru, který se z prádla neodstraní ani mácháním, takže člověk tento chlór vstřebá přes pokožku. Proti chlóru se používá heřmánek, proto je vhodné do každé koupele přidat odvar z heřmánku. Nejlepší mýdlo na osobní hygienu je dětské mýdlo.

Je to dusičnan, který vadí nejvíce na střeva a na žaludek. Je obsažený ve všech uzeninách, hlavně v uzeném mase.

Močovina:
Je obsažena v předním hověžím mase, v mléce a v některých látkách. Shlukuje se v těle a může v RTG snímku vytvořit i stíny. Proti močovině se užívá hlavně citrón nebo kvašený jablečný mošt.

Na tvorbu krve:
Používá se pšeničná mouka. Žito čistí krev – velmi dobrá je káva ze žitovky. Na trávení se používá zeměžluč. Na dvanácterník je jedině pelyněk, a to na lačno nebo máta petrná, ta však po jídle.

Nadměrné konzumování zahradních jahod nebo angreštu způsobuje žlučové kameny.

Odkašlávání:
Používá se rozpařená cibule na prsní kost. Nakrájíme 20 dkg cibule, přidáme lžíci fenyklu nebo anýzu, podlejeme lžící vody a necháme dusit až cibule zesklovatí. Přikládá se hodně teplá na 2 hodiny.

Koupel z kopřiv:
Užívá se proti tloušťce. U obézních lidí dělat koupel jednou týdně alespoň půl roku. Úplně omezit brambory, kopřivy dodávají do těla kyselinu křemičitou. Velmi zdravý je špenát z mladých kopřiv.

Na zuby pro děti:
Užívá se odvar z chudobek, který obsahuje hodně železa a tím působí na stavbu zubů a kostí. Pro dospělé se naloží láhev chudobek (květů) a zalije šumavským vínem, nechá se 10 dní louhovat.

Kmínový čaj:
Užívá se hlavně proti bramborům.

Bělení zubů:

Ve vrtulovém mlýnku rozemlít usušenou přesličku na prach, navlhčit kartáček a obalit štětiny v tomto prachu. Takto si čistit zuby a potom vypláchnout ústa propolisovou vodou, která zároveň působí i proti paradentoze.

Propolisové kapky:
Asi 2 dkg propolisu rozmělníme na prach, naložíme do 1/3 l čistého lihu. Necháme louhovat 10 dní. Každý den protřepeme, aby se propolis řádně rozpustil. Potom kápneme pár kapek do vody, až se vytvoří mléčný zákal a touto vodou vyplachujeme ústa po čištění zubů. Propolis je černý včelý med. Kterým včely zalepují všechny natěsnosti v úle. Tyto kapky se též uživájí na hojení zlomenin, nebo když se kazí kost. Postižená místa se potírají nezředěnými kapkami.

Sirup z cibule:
Proti kašli. Nakrájíme 10 dkg cibule, 10 dkg cukru, ½ l vody. Vaříme až to zhoustne, potom scedíme přes plátno a užívá se 3x 1 lžička.

Na překyselení žaludku:
Pije se odvar z petržele.

Na nervy a pamět:
Užívá se nektar z třezalky a jasanové kůry. Vařit 10 minut třezalku jen 6 minut.

Tinktura z třezalky:
Naplníme láhev třezalkovými květy a zalijeme slivovicí. Necháme asi 10 dní louhovat. Užívá se po kapkách při srdeční slabosti nebo při mdlobách.

Arniková tinktura:
Květy arniky zalijeme slivovicí a necháme louhovat. Užívá se pro utišení bolestí – potíráme postižená místa. Nepoužívá se vnitřně – je jedovatá !

Bolest zubů:
Namočíme vatu do třezalkové tinktury a přikládáme na zub nebo do kazu.

Koupel k odjedování prádla:
Dubová kůra, přeslička, třezalka, heřmánek, pelyněk, 10 stroužků česneku, fenykl, kmín – z toho můžeme pít i čaj.

Čaj pro děti:
Děti, které konzumují cukroví, čokoládu a banány - 15 ks hřebíčku, 3 bobkové listy, lžíci zázvoru do ½ l vody. 10 minut vařit. K tomuto čaji je dobré pojídat kokosovou moučku.

Skleróza:
Čaj z mateřídoušky – celoročně.

Koupel z jeřabin:
Může býti i s větvičkami a s listy. Odvar se vleje do koupele, užívá se hlavně při nachlazení a prochladnutí dětí.

Čaj z černého bezu:
Užívá se proti máslu a na ischias.

Odvar z ovesné slámy:
Při bolestech po protitetanové injekci.

Olšové větvičky:
Stahují žíly a desinfikují.

Dubová kůra:
Užívá se proti veškeré chemii. Nejvhodnější jsou mladé větvičky dubové kůry (stáří tak 7 let). Dub vyzařuje zvláštní fluidum, dobře se pod ním spí.

Koupel z řepíku:
Na otevřené rány.

Při cukrovce:
Používá se oman nebo lusky.

Vodoléčba:
Je ideální pro dobrou tělesnou kondici. Vodoléčbou odchází z těla až 70 % škodlivin. Postupujeme tak, že začínáme sprchovat nejprve pravou nohu, potom levou nohu, pravou ruku, levou ruku a nakonec uděláme totéž přidáváním na teplotě co sneseme. Nakonec uděláme totéž studenou vodou a pak řádně vydrhneme tělo ručníkem.

Byliny:
Sbíráme podle kalendáře sběru léčivých rostlin, od jara do podzimu. Zásadně sbíráme byliny co nejdále od měst, pokud možno v čisté přírodě. Nikdy nesbíráme byliny podél cest a silnic. Sušíme je na vzdušném, stinném místě, nikdy ne na slunci! Uschováme je též na vzdušném místě, nejlépe v papírových pytlících. Usušené byliny jsou hodnotné 10 měsíců. Starší byliny hodnotu ztrácejí, proto je dobré sbírat byliny každý rok.

Ekzém v obličeji:
1/ Medem potřít tvář 2x po 30 minutách, potom obklady z odvaru: 3 lžíce dubové kůry, 3 stroužky česneku, hrstička jalovce, pelyňku a vařit 10 minut ve 3 l vody. 7x po 10 minut teplé přiložit – nebrat plátno prané v prášcích. Možno také provést tak, že odvar se vlije do koupele a při koupeli přikládat každé 3 minuty na obličej behem 20 minut. Pozor na mýdlo červené barvy, nejíst vepřové ani hovězí maso alespoň týden.
2/ Medem lesním tmavým 3 x 30 minut natřít obličej, 3 týdny pít lžíci kořene pampelišky, petrželové natě, 5 listí jitrocele do ½ l a 8 minut vařit, pít po jídle.
Jablečný mošt pít denně, celkem 4 láhve.

Pásový opar:
Nutno zjistit z jaké příčiny (nervové vypětí, nachlazení, nakažení). Může se použít koupel z dubové kůry – 2 hrstě do 3 l vody – 10 minut koupel.

Plíce – zánět:
6 dní dubové kůru, 2 lžíce do ½ l vody. Křenová placka na ½ hodiny dopředu po ¼ hod. (20 dkg brambor, 4 lžíce křenu) a 3x pod pravou lopatku na ½ hodiny. Česnek obklady: 10 stroužků česneku do 2 ½ l vody – 3 x 30 minut křížem přes prsa. Česnečka 3 dny.

Zánět plic – vznik nedomykavosti srdeční chlopně:
I po ovoci: třešně, pomeranče, banány, brambory

Léčba: na hroty plic křenová placka a pak ji přesunout pod lopatky. Třetí den opakovat. 3x denně lžičku pomerančové tinktury, 14 dní denně před jídlem.
14 dní kardobenedit, přesličku, třezalku, kmín po 1 lžíci do 0,5 l vody – 8 minut vařit, pít po jídle

Koupel: v odvaru: hrst jeřabinových plodů nebo větviček a hrst bezinkových větviček – vařit 10 minut v 5 l vody – vlít do koupele, dotočit na ponor – 20 minut 3x denně.

Nejíst: sýry, máslo, pomeranče, banány, pudink, brambory

Pít: častěji 12stupňové pivo Prazdroj.

Použít pomerančovou tinkturu.

Zápal plic – přechozený:
Má mnoho následků. Většinou bývá, že zápal plic je bez teplot – nevěnuje se tomu pozornost. Antibiotika jen nemoc uklidní, ale nevyléčí. Snadno se dostává voda na plicích nebo také v břiše. Břicho je pak nabité vodou. Přestanou totiž pracovat řádně ledviny – vytvoří se v nich zánět i písek. Pozor! Úplná zástava ledvin =smrt.

Léčba: ledviny nutno povzbudit k činnosti, obklady ze slivovice, křenová placka.
Obklady: na břicho – česnek s tvarohem, cibule udušená i syrová – obklad.
Čaj: co nejméně tekutin – zvyšuje se obsah vody v břiše. Řebříček 2 lžíce, 1 lžíce jalovce, 1 lžíce kokosové moučky do ½ l vody – 8 minut vařit. Někdy je třeba upustit vody z břišní dutiny, aby rychleji učinkovaly obklady břicha.

Na krční páteř:
Půl kostky tvarohu, 3 stroužky česneku na 2 hodiny, 2x.
Na ledviny:
Kostku tvarohu, 20 dkg cibule, 3 lžíce kmínu smíchat, přiložit na 2 hodiny 2x.
Na prsní kost:
Rozpařit cibuli po 20 dkg, 3 lžíce anýzu, 3 lžíce feniklu spolu dusit a teplé přiložit na 2 hodiny 2x
Na slezinu:
Půl kostky tvarohu, 3 stroužky česneku na 2 hodiny – opakovat 4 dny.

Koupel: v odvaru hrst vratiče, bezinkových větviček do 4 l, 10 minut vařit, vlít do koupele, dotočit vodu na 20 minut 3x.
Čaj: 1 lžíci jitrocele, řebříčku, dubové kůry mladé, přesličky, kmín do ½ l a 8 minut vařit – 16 dní pít.
Dieta: pozor na černý svetr, na vejce s bílkem, hovězí polévky, brambory.

Průdušky:
Sirup: ½ l vody – 3 lžíce fenyklu, 1 cibule a 5 kostek cukru, 12 minut vařit. Za 3 dny využívat.

Horní cesty dýchazí (zánět průdušek):
Čaj: petrklíč, divizna, fenykl, lékořice kořen, jitrocel, máta petrná, podběl, kořen ibišku. Čaj použijeme k pití a ke kloktání.
Nebo čaj: 4 listy jitrocele, 1 lžíce dubové kůry, 1 lžíce bezových větviček.
Koupel: 1 hrst jeřabinových větviček, 1 hrst bezových větviček. Pod lopatku křenovou placku na 30 minut.


Porod:
Po porodu, zvláště když je žena sešívaná, k vyprázdění střev používá 1 lžíci nastrouhané mrkve, dá se do gázy a udělá se tampon a vloží ke konečníku na 1 hodiny. Potom nový tampon s mrkví a zase na hodiny. Za den se opakuje 3x = 3 hodiny. Druhý den se podle potřeby opakuje.

Přechod:
Léčba: čaj z kořene kozlíku lékařského – 2 lžíce kořene do ½ l vody, 10 minut vařit – 15 minut nechat louhovat.

Prach:
Inhalace česneková – 8 stroužků do ¾ l vody uvést do varu – vdechnout asi 3 minuty několikrát přes den.

Na hroty plic: rozpařenou cibuli na 2 hodiny 2x.
Na játra: kostku tvarohu, 2 lžíce křenu + 3 stroužky česneku smíchat – na 2 hodiny 1x
Potom: ½ l vody + 1 lžíce (větší) rýže – odvar + dětská krupička k jídlu a trochu mléka.
Čaj: 1 lžička jitrocele denně do pití – 5 dní.
Koupel: 3 lžíce větviček z černého rybízu – 3 dny.

Průjmy:

Je také řada příčin: studené nápoje (hlavně přechlazené z ledničky), studená jídla, konzumování většího množství ovoce, pití na ovoce, nezralé ovoce, nakažené ovoce i jídlo.

Léčba: 2 lžíce kostivalové natě s listy vaříme v ½ l vody 8 minut. Popíjíme během dne teplý. Podle potřeby opakujeme. Také pomáhá odvar z dubové kůry: 2 lžíce kůry z dubu do ½ l vody – vaříme 8 minut, popíjíme.

Proti průjmu: mrkev, jahodník, jasan, ořešák, mochna, dubová kůra, šalvěj, borůvka, kostivalová nať.

Prst – úraz, tržná rána – hnisání – pravděpodobně až ke kosti:
Koupel: kostival, kokoška pastuší tobolka, řepík, pelyněk – desinfekce

Prostata:
Na močový měchýř: 20 dkg cibule, 3 lžíce kmínu, spolu dusit, teplé přiložit na 2 hodiny – opakovat 3x
Na ledviny: 20 dkg rozpařené cibule, 3 lžíce kmínu a na 2 hodiny 3x

Čaj: 2 lžíce vřesu, 2 lžíce srdečníku do ¾ l a 8 minut vařit – denně pít až do ustálení řádného močení.
Nejíst: saláty zelené, okurky, ovoce, jahody, kompoty, zelí, květák.
Potom: na játra: půl kostky tvarohu, 10 dkg cibule syrové, 3 lžíce křenu smíchat a přiložit na 2 hodiny i déle, opakovat jakmile kůže zbledne.
Čaj: 6 listů jitrocele, možno i květ přidat se semeny a lžíci kmínu – vařit 8 minut v ½ l vody – denně pít po 6 dní
Nejíst: brambory, zelí, ovoce, smetanu, sýry.
K jídlu: kousek chleba se sádlem nebo kousek špeku k snídani v případě zácpy.
Pít: pampelišku – 1 kořen do ½ l, vařit 7 minut po jídle. Ráno lžíci mrkve – 14 dní.

Projímadlo:
Čaj: list senný, krušina, lékořice, máta peprná, fenykl
Čaj: krušinová kůra, fenykl, lipový květ, květ černého bezu
Čaj: sušené švestky
Projímadlo – krušina olšová, len, reveň, posed bílý.

Plíce – rakovina:

Hroty plic:
Rozpařenou cibuli – 20 dkg pokrájet, dusit s 2 lžícemi vody, teplé přiložit na 2 hodiny – 4x udělat.

Obklady kolem krku:
Přes ramena zkřížit na prsa: hrst bezinkových větviček, dubové kůry mladé, 4 stroužky česneku. 4 lžíce peyňku do 3 l – 10 minut vařit – 3x12 minut teplé za sebou přiložit.

Na prsní kost:
Rozpařenou cibuli 20 dkg, 3 lžíce anýzu, 3 lžíce pelyňku spolu dusit, teplé přiložit na 2 hodiny 2x.

Pod uši:
Kostku tvarohu, 4 stroužky česneku rozetřít, smíchat, lžičku zázvoru, přiložit na 2 hodiny, 2x udělat (rozdělit na obě strany)

Na pobřišnici:
Kostku tvarohu, 20 dkg cibule pokrájet drobně, přiložit na 2 hodiny 2x.

Na slezinu:
Půl kostky tvarohu, 4 stroužky česneku smíchat ještě s lžičkou zázvoru, přiložit na 2 hodiny, 5x udělat.

Mazání:
5 stroužků česneku, 3 lžíce fenyklu, 4 lžíce dubové kůry, s ½ l slivovice – potírat denně páteř, krk, prsa, stehna, břicho.

Čaj: lžičku skořice, 5 hřebíčků, list bobkový, lžíci dubové kůry, přesličku, třezalky, anýzu, lžičku petržele do ¾ l a 8 minut vařit – pít po jídle 3 neděle. Denně trochu čerstvé řepy, alespoň šťávu.
Denně 3 lžíce Fernet-Stocku – před jídlem – 3 láhve.

Nejíst: banány, čokoládu, kakao, pomeranče, hovězí maso, sýry, máslo pozor na zelený svetr a krymplen.

Psotník (u dětí):
Dítě je neklidné, často pláče, špatně usíná, těžko se zabírá do spánku.

Léčba: Na 3 dny vyloučit ze stravy mléko, protože mléčný tuk, dále vaječný tuk (ze žloutku) právě toto to způsobuje.

Podávat: 3 dny odvar z rýže: 3 lžíce rýže vaříme v 1 litru vody 10 minut. Tento odvar spolu s dětskou krupičkou v podobě kaše podáváme. Dítě nesmí ani žloužek z vajíčka.
Koupel: 3 lžíce rovné kmínu + 3 lžíce dubové kůry mladé, do 3 l vody – vaříme 10 minut.

Revmatismus – mazání:
4 větvičky jalovce, 4 stroužky česneku, 4 lžíce kmínu, 3 lžíce křenu do 2 l vody, 10 minut vařit, smíchat s půl litrem slivovice – potírat klouby.

Čaj: lžíci žebříčku, pampelišky kořen, ½ citrónu, dubovou kůru, jitrocel, kmín, benedikt (koření), do ¾ l – 8 minut vařit. Pít po jídle, pít 16 dní až 3 neděle. (vše po 1 lžíci).

Revmatismus – celkový, kloubový, svalový:

Koupel: Hrst jeřabinových plodů, bezinkových větviček, jeden citrón, hrst vratiče, 2 lžíce kmínu, 4 stroužky česneku, 3 větvičky jalovce, do 5 l vody 10 minut vařit – do koupele na 20 minut 2x týdně – 6 neděl.
Mazání: 4 větvičky jalovce, 4 stroužky česneku, 3 lžíce kmínu, lžíci křenu, 3 lžíce mrkve, jeden citrón do 2 ½ l vody a 8-10 minut vařit, pak odvar smíchat s ½ l slivovice a tím denně potírat klouby a stehna.
Na kolena: křenovou placku na 30-40 minut, na kotníky a kyčle totéž. Pod placku podmastit kůži.
Na stehna: (vnitřní stranu) – rozpařenou cibuli – 20 dkg teplou na 2 hodiny 2x.
Na lýtka: syrovou cibuli – 10 dkg na 2 hodiny 2x.
Nohy koupel: hrst vratiče – 10 min. Vařit ve 4 l vody – do kýble na 20 minut denně po dobu 6 dní.
Na hroty plic: kostku tvarohu, 4 stroužky česneku rozetřít a smíchat – na obě strany hrotů plic rozdělit na 2 hodiny 2x.
Na slezinu: ½ kostky tvarohu, 4 stroužky česneku na 2 hodiny – opakovat po dobu 5 dní.
Na ledviny: kostku tvarohu, 20 dkg cibule, 3 lžíce křenu – smíchat a přiložit na 2 hodiny – 2x opakovat.
Čaj: lžíci kořene pampelišky, jehlice trnité. Lžíčku křenu, jitrocele, lžíci řebříčku, půl citrónu, lžičku kmínu, do ¾ l – 8 minut vařit po jídle po 3 týdny denně.
Nejíst: vejce s bílkem, ne hovězí maso ani polévky, sýry, máslo ryby.

Nejíst: vejce s bílkem, ne hovězí maso ani polévky, sýry, máslo ryby.

Revmatismus hlavy a obličejové části – migréna. Průvan, prostuzení:

Hlava: obklady – hrst jeřabinových plodů, hrst bezinkových plodů do 3 l a 10 minut vařit a 7x12 minut teplé obklady hlavy.
Pít čaj: lžičku bezinek, 3 fíky pokrájet do ½ l – 8 minut vařit, po 12 dní pít.
Obklady: cibule udušená.

Léčba rýmy:
Čichat česnek, 2 hrstě bezových větviček, 2 hrstě jeřabinových plodů, do 4 l vody – 8 minut vařit. Vlít do koupele, na 20 minut, omývat hlavně hlavu.
Rýma u dítěte: dávky zmenšit. Menší hrst bezových větviček, menší hrst jeřabinových plodů, do 2 l vody – 8 minut vařit. Vlít do koupele – omývat hlavně hlavu.

Ruce – ekzém (olej, vazelina, nafta pod.):
Koupel: 3 stroužky česneku, 1 lžíce dubové kůry, 1 lžíce přesličky. Do 2 l vody – 10 minut vařit – 30timinutová koupel – 1x denně – podle potřeby opakovat.

Ruce – třes:
20 dkg cibule, 3 lžíce anýzu – udusit v troše vody – obklad na krční páteř na 20 minut – teplé přikládat 3x.

Ruce – bradavice:
Na rukou, obličeji apod. Nakažlivé, přenos z druhého člověka. 
Léčba: Potírat ruce Fernet-Stockem, obsahuje pelyněk, zeměžluč.

Rakovina – z radioaktivity – především ve vzduchu:
Občas pít čaj z přesličky – bylina, která odnímá z těla radioaktivitu. 
Čaj: 2 lžíce přesličky, do ½ l vody a 7-8 minut vařit. Popíjet během dne.

Rýma:
Koupel: 2 hrstě bezových větviček nebo květ, 2 hrstě jeřabinových plodů nebo větviček do 4 l vody – 8 minut vařit, vlít do koupele na 20 minut omývat hlavně hlavu – 3x

Inhalace: 1 cibule (jen nová), 2 lžíce větviček černého rybízu, 2 lžíce komonice lékařské, 20 chudobek (sedmikrásek), 2 stroužky česneku. Vařit 8 minut ve ¾ l vody. Pak ručník přes hlavu a vdechovat ústy a nosem 5 x 10 minut, 4x. Komonici lékařskou (žlutou nebo bílou) rozemlít na prášek (jemný) a šňupat dle potřeby.
3 lžíce arniky naložit do starorežné nebo vodky, či slivovice a po 6 dnech používat jen jako mazání – čela, nosu. Pozor na domácí kvetoucí květiny, hlavně cizí. Dále dát pozor na výpary nafty, petroleje, a syntetických barev.

3 lžíce arniky naložit do starorežné nebo vodky, či slivovice a po 6 dnech používat jen jako mazání – čela, nosu. Pozor na domácí kvetoucí květiny, hlavně cizí. Dále dát pozor na výpary nafty, petroleje, a syntetických barev.

Srdce – angina pectoris:
Kolem krku: přes ramena zkřížit na prsa obklady: hrst přesličky, třezalky do 3 l – 10 minut vařit. Namočit po 12 minutách. 6x za sebou.
Potom: na hroty plic rozpařenou cibuli – novou – po 20 dkg dusit a 2 lžíce vody – teplé přiložit v kaliku zabalit na 2 hodiny 2x
Na prsní kost: rozpařenou cibuli 20 dkg, 3 lžíce anýzu, 3 lžíce benediktu, spolu dusit, teplé přiložit na 2 hodiny 2x.
Čaj: lžíci fenyklu, lžíci hlohových větviček nebo plodů, lžíci benediktu, 5 kuliček nového koření, řebříčku, 20 chudobek, lžičku dubové kůry, jitrocele, petržele, lžičku celeru do ¾ l – 8 minut vařit, po jídle pít 3 neděle.
Na ledviny: kostku tvarohu, 20 dkg cibule, 3 lžíce koření, smíchat a přiložit na 2 hodiny.
Na slezinu: (vlevo pas) – půl kostky tvarohu, 3 stroužky česneku na 2 hodiny, opakovat po 4 dny.
Dieta: pozor na růžovou barvu textilu, košile, pyžama. Nejíst bílý cukr, sladit karamelem.
Nejíst ořechy vlašské ani burské, nejíst vejce – bílek, pepř, papriku.

Nejíst ořechy vlašské ani burské, nejíst vejce – bílek, pepř, papriku.


Slinivka břišní – pankreas:
12 dní pít odvar z dubové kůry: 2 lžíce dubové kůry do ½ l – 5 minut vařit.
5 dní řebříček: 2 lžíce do ½ l – 5 minut vařit.
Na slinné žlázy obklady z dubové kůry na 30 minut 3x. (5 lžic do 1 litru – 6 minut vařit)
Na ruce obklady k loktům dubovou kůru 3x po 30 minutách. Nejíst maso po 3 týdny.



Nedomykavost srdeční chlopně:
Pomerančová tinktura: 3 lžíce pomerančové kůry omyté v octě do ½ l slivovice.

Slinivka – pankreas:
Otravu slinivky hlavně hovězím masem i vajíčky. Slinivka se ozývá pronikavými bolestmi v břiše, v ohbí žeber vpravo, při konzumování hodně zralých švestek, slív apod. Při jídle syrového ovoce se toto špatně proslizní a dráždí se žaludek a hlavně slinivka břišní. Ovoce se lépe zužitkuje s moukou (švestkové knedlíky, koláče, buchty).

Oči – zánět spojivek:
Oči jsou začervenalé v bělmu a v očích řeže jakoby v nich byl písek.
Léčba: hrst heřmánku dáme do šátku (hadříku) mírně zahřejeme na radiátorech ústředního topení nebo kamnech na pokličce hrnce apod.. Pak dáme přímo přes oči na 20 minut. Opakujeme několikrát.

Oči – trachom:
Zánět očních víček s vřídky, pak jizvy. Žilky v oku jsou krvavé. Často končí slepotou. Léčba – pelyněk – obklad na oči a pak heřmánek na oči kvůli chlóru.

Sprcha vodní na omývání i otužování:
Teplá voda: nejprve pravá noha od spodu nahoru, pak levá noha, pak pravá ruku od prstu nahoru, pak levá ruka, pak obličej, pak hrudník. Nakonec studená voda: stejně.

Odtučnění:
Čaj: kůra krušinová, sennový list, lipový květ, bezinkový květ i plod, fenykl, kořen petržele, kořen lékořice, březové listí

Otrava žaludku, střev:
2 citróny, 1 l vody, 2 lžíce kmínu, 1 lžíce fenyklu, vařit 7 minut.

Otrava slinivky hovězím masem, cukrem zalepené ledviny, hnis pod lopatkami:
12 dní pít odvar z dubové kůry (2 lžíce do 1/2litru vody, 5 minut vařit)
Na ledviny: obklady ze slivovice 5x10 minut – na obklad 4 lžíce na slinné žlázy – obklady z dubové kůry na 30 minut 3x5 lžic do 1 litru a 6 minut vařit.
Na ruce: k loktům obklady z dubové kůry 3x30 minut
Na levé lýtko: syrovou cibuli na noc 2x15 dkg nakrájet
Pod lopatky: rozpařenou cibuli na 2 hod 3x – 20 dkg nakrájet a dusit s vodou 5 minut, teplé přiložit
Nesmí se jíst hovězí maso po 3 týdny.

Nesmí se jíst hovězí maso po 3 týdny.

Křenová placka:
2 – 3 kořínky křenu nastrouhat, 10 nových brambor i se slupkou – vodu z brambor slít – dá se do igelitu – na 5 minut přiložit.

Opar na rtech při horečnatých onemocněních: šťáva z borůvek nebo odvar z dubové kůry, jitrocel, řebříček.

Třešně: přílišné pojídání má někdy špatný vliv na srdeční činnost – špatné dýchání vlivem nemoci srdce.

Švestky: jsou dost těžké na žaludek, překyselují jej. Také špatným rozkousáním, prosliněním onemocní pankreas – slinivka. Lépe je použít jako švestkové knedlíky – lepší proslinění. Švestky mívají také chorobu tzv. „šárka“ – nemoc je přenosná na lidi – pozor! Švestky nedozrávají a jsou jen červené. Také pozor na plíseň na švestkách – hlavně tam, kde je stopka.

Vlašské ořechy: bývají někdy plesnivé – pozor – plísně způsobují zduření mízních uzlin pod ušima.
Léčba: čaj – ořechové větvičky (papírové vlašské ořechy), nové koření, bobkový list.

Jablka: pozor – mají hodně jablečné kyseliny – překyselují žaludek, děti mohou dostat červinky z jablek.

Otrava vajíčky: řebříček, fenykl po dobu 5 dní, rozpařit cibuli, kmín

Otrava prádlem:
Zelená barva – arsen
Žlutá barva –
Červená barva – anilinové barvy
Modrá barva –
Prevence: všechno barevné prádlo nutno vymáchat: odvar: 2 lžíce dubové kůry, 2 lžíce přesličky do 3 l vody, 8 minut vařit. Vlít do vany s vodou a v tom barevné prádlo vymáchat. Jednou provždy je prádlo zbavené jedovatosti.

Otrava ve střevech (bolesti střev a žaludku):
Česnek 3 stroužky, 2 lžíce třezalka, ¾ l vody, 7 minut vařit, 3x za sebou koupel.

Otrava slinivky – bolesti po pravé straně žeber:
3 lžíce dubové kůry, citrón, lžíce fenyklu, 5 lístků jitrocele ve ¾ l lihu, 7 minut vařit
Inhalace: 3 lžíce přesličky, 3 stroužky česneku.

Otrava acetonovou barvou:
Dubová kůra – 4 lžíce na 1 litr, 3 stroužky česneku – 3 l vody a 7 minut vařit.
Dubová kůra, 5 stroužků česneku – kolem hlavy a krku až na hroty plic.

Otrava močovinou (z masa – hovězí maso, pajšl, srdce, plíce, játra):
Léčba: čaj – 1 lžíce fenyklu, ½ citronu (i s kůrou) do 0,5 l vody, 10 minut vařit – 3 porce.

Močovinou se popálí u dítěte jazyk, patro i rtíky:
1 lžíce řebříčku, 1 lžička šťávy z citrónu – vařit 8 minut. Dítěti dát popít a vytírat ústa, také vytírat lesním medem.

Opařeniny (rukou, nohou apod. – horkou vodou, polévkou atd.):
Léčba: opařené místo polít čistým lihem nebo víceprocentním alkoholem. Potom postižené místo potřít olivovým olejem.

Otrava těla košilí při pocení těla - u žebra jelítko:
kolem pasu dubovou kůru, 3x obklad 10 lžic do 2 l a vařit 6 minut. Tvaroh – 2 hodiny obklad.

Otrava hliníkem (nádobí):
Koupel: 1 hrst přesličky, 1 hrst kostivalu, 1 hrst kopřiv, do 5 l vody, 10 minut vařit – 10 min. koupel, 2x týdně po dobu 6 týdnů.
Čaj: 2 lžíce přesličky, 1 lžíce dubové kůry, 3 listy jitrocele, 3 listy pampelišky, 1 lžíce řebříčku, 20 chudobek, 1 lžíce kokošky, 5 kuliček nového koření, 5 hřebíčků, 1 list bobkový, 1 lžíce kmínu. Do ½ l – ¾ l vařit na 8 minut popíjet 3 týdny.
Nepít: minerálky
Nejíst: máslo, jablka, ovoce, zelí, košťáloviny, květák, nejíst vitamín A, C, brambory, pudink
Jíst: čočkovou polévku, schází kyselina křemičitá

Očkování – smíšená injekce – epileptické záchvaty:
Dítě asi 4-letý chlapec
Dieta: nesmí banány, pomeranče, hovězí, ani vývary
Obklady: 2 stroužky česneku, ½ kostky tvarohu – na 2 hodiny na malý mozek
Obklad: syrová cibule 10 dkg na slezinu na 2 hodiny, 3x-4x
Koupel: hrst dubové kůry, hrst řebříčku, hrstku přesličky, hrst lískových větviček nebo větviček vlašských ořechů do 3 l vody, 10 minut vařit. Koupel na 20 minut 2x-3x týdně.
Čaj: 6 kuliček nového koření, 1 bobkový list, špetku zázvoru, 1 lžíce dubové kůry, jitrocele, přesličky do ½ l vody, 8 minut vařit, rozdělit a pít během dne 3 týdny.

Slinné žlázy – zduření – nachlazení:
Na slinné žlázy k uchu – ½ tvarohu, 3 stroužky česneku, 2 lžíce pelyňku na 2 hodiny.

Srdce – krevní tlak:
Snížení vysokého krevního tlaku: kozlík, oves, rosnatka, česnek, rozchodník, komonice, hloh.
Drogy na srdce: hloh, srdečník, třezalka, puškvorec, benedikt.

Skleróza, mírně zvednutý krevní tlak:
Čaj: třezalka, přeslička, plody + listy hlohu i květ, máta peprná, meduňka, heřmánek, česnek
Čaj: rosnatka nať, lipový květ, listy hlohu + květ, malinové listy
Čaj: jahodinové listí, malinové listí, ostružinové listí
Skleróza:
Česnek, hloh, rosnatka, rozchodník
Dieta: pokrmy málo slané a kořeněné, snížení množství tekutin – asi 1 litr denně, do čehož počítáme také ranní kávu a polévku. Strava z bílých mas (drůbež, telecí, rybí), lehké moučníky, mléčná jídla, ovoce, kompoty.
Nejíst: těžká masitá jídla, polévky způsobující nadýmání, vařené moučníky (knedlíky, nudle), ocet, koření.

Šlachy – zmožení – zánět:
(namáhavá práce) – na krku, v rameni
Léčba: 3 lžíce octa do 1 l vlažné vody. Obklady 3x10 minut přikládat a obalit teplým šátkem. Potom na noc obklad z roztoku – zapařovací. Dle potřeby opakovat.

Šilhání:
Pozor na čepici – modrá a zelená. Pozor na nastydnutí hlavy, nedívat se na televizi
Nejíst:  brambory a pudink.
Kolem hlavy a krku – před prsa. Hrstka dubové kůry, 4 stroužky česneku, hrstku přesličky: do 3 l vody – 10 minut vařit, teplé namáčet.
Kolem hlavy a krku – před prsa. Hrstka dubové kůry, 4 stroužky česneku, hrstku přesličky: do 3 l vody – 10 minut vařit, teplé namáčet.
Na oko: tvarohový obklad na hodinu denně 3 dny.
Na čelo nad oko: syrovou mrkev 3 lžíce na 2 hodiny, opakovat asi 10x.
Pít čaj: lžíce světlíku, lžička kmínu, lžička třezalky, lžička železníku, lžička dobromyslu.

Teplota:
Endogenní – vnitřní; exodenní – vnější
Zvýšená horečka – rozpálené tělo
Nepoužívat mléko, maso – bílkoviny působí špatně – teplota neustupuje.
Léčba: snížení teploty – obklady z tvarohu měkkého na čelo i do zátylku. Možno přidat i stroužek česneku na 2 hodiny.

Trojklanný nerv:
Léčba jako u ischiasu. Na lícní kost (tvář) dát syrovou cibuli na 2 hodiny nebo na celou noc – 20 dkg cibule pokrájet.
Odvar: z bezinkových plodů nebo z větviček – hrst do 1 ½ l vody – 8 minut vařit a potírat tvář i obličej – obklady.

Těhotenství:
Žena nemůže přijít do jiného stavu – otěhotnět. Mimo jiné používá se bedrník. V Těhotenství žena má být v namáhavé práci opatrná. Věnovat se sobě i dítěti, které nosí v osobě. Otékají nohy – příčina – konzumování bílkovin živočišného původu (vajíčka, maso atd.). Těhotná žena potřebuje hlavně bílkovinu rostlinného původu (ovesné vločky) ve formě polévek. Vajíčka možné nejvíce 1x za týden. Také nutno dávat pozor na úbytek červených krvinek – hrozí matce i dítěti (dědičně) lidově řečeno bělokrevnost (leukocyta). Možno používat syrová játra. Ke konci těhotenství použít čaj: 1 lžíce dubové kůry, 4 listy jitrocele, 1 lžička kmínu, ½ lžičky citrónu i s kůrou. Vše se dá do ½ l vody – 6 minut vařit. Pít aspoň 2 dny.

Tenté střevo – dvanácterník:
dnodenum – vředová choroba

Příčiny: nervová vyčerpanost, špatná životospráva, přiš tučná jídla, přepálený tuk apod.
Léčba: klid, lehčí strava
Proti střevním parazitům: mrkev, kýchavice bílá

Ucho – zánět středouší:
Snadno se pozná, nárazové, intervalové bolesti v uchu na bubínku. Teploty postiženého dosahují velké výše až 41 – 42 stupňů C.
Léčba: 20 dkg syrové cibule pokrájíme na slabší plátky. Do kastrůlku dáme 2 – 3 lžíce vody a pokrájenou cibuli, dusíme až je cibule lesklá, sklovitá. Udušenou cibuli dáme do čistého hadříku a přikládáme na nemocné ucho nebo obě uši, tak teplé, jak to jen jde.

Úraz – bulka na prsu (asi rakovina):
Na bulku: udušená cibule, 3 lžíce anýzu a fenyklu, 2 lžíce pelyňku 3x-5x.
Kolem krku a přes prsa: hrstku dubové kůry, 4 stroužky česneku, hrstku přesličky do 3 l vody, 10 minut vařit. Teplé přikládat 6x po 12 minutách za sebou. Možno i kolem hlavy použít 2x.

Kolem krku a přes prsa: hrstku dubové kůry, 4 stroužky česneku, hrstku přesličky do 3 l vody, 10 minut vařit. Teplé přikládat 6x po 12 minutách za sebou. Možno i kolem hlavy použít 2x.
Potom: kostku tvarohu, 5 stroužků česneku – rozdělit na 2 místa, na 2 hodiny, 2x. 5 dní – čaj – 1 lžíce dubové kůry, 1 lžíce jitrocele – dát do ½ l vody a 8 minut vařit.
Nohy: 
koupel – hrst dubové kůry, přesličky, 10 dkg cibule, 3 lžíce pelyňku do 4 l
10 minut
 vařit. Možno přidat 2 lžíce soli. Vlít do kýble a 20 minut koupel.
Dieta: méně brambor, ovoce, jen dopoledne 1ks 
Nejíst: košťáloviny, zelí, sýry. 16 dní čaj: směs – zlatobýl, chudobky, přeslička, třezalka, řebříček. Všeho 3 lžíce do ¾ l vody, 8 minut vařit. 16 dní užívat.

Úraz – záda apod:
Mazání: 2 cibule, 3 lžíce kmínu, 3 lžíce mrkve, 2 lžíce křenu. Vařit v 1 l vody 10 minut. Smíchat s ¼ l slivovice. Potírat záda apod.

Úraz na obličeji:
Na nos – tvaroh, 3 lžíce, 1 stroužek česneku. 2x.
Na ret – cibuli syrovou.
Do úst – po lžičkách med.

Vyrážky – herpes:
Skot – toto onemocnění proniká u zvířat kůží až do svaloviny – masa.
Přenos – přímým stykem se zvířaty nebo požitím masa ze skotu, telata, krávy – hovězí maso, telecí.
Je to kožní vyrážka spojená s teplotami a i vypadáváním vlasů a chlupů.

Léčba: lesní med – obklady a pak měkký tvaroh k likvidaci teploty a také otoku možno použít obklady postiženého místa z jalovce.


Vaječníky – cysta, krvácení, bolesti v břiše na pravé straně:
Léčba: kolem pasu a břicha obklady 5x po 10 minut za sebou z odvaru: hrst dubových větviček, 4 lžíce fenyklu, hrst olšových větviček, vařit 10 minut ve 3 l vody, v tom namočit teplé obklady, 2.den ohřát a opakovat obklady.
Na slinivku břišní v pravo podávat křenovou placku na 30 minut. Třetí den opakovat. Pod pravou lopatkou rozpařenou cibuli – 20 dkg, 2 lžíce vody na 3 hod 2x.

Na slinivku břišní v pravo podávat křenovou placku na 30 minut. Třetí den opakovat. Pod pravou lopatkou rozpařenou cibuli – 20 dkg, 2 lžíce vody na 3 hod 2x.
Čaj: lžíce řebříčku, truskavce, pampelišky, jitrocele, dubové kůry- mladé, bezinkové plody 1 lžíce do ¾ l vody – 6 minut vařit – 14 dní pít denně. Pozor na modrou barvu textilu, šatů, noční košile apod.
Nejíst: vejce z bílkem ani do těsta, cibuli, jablka, umělé tuky a oleje stolní, ořechy vlašské ani burské, pomeranče, máslo, sýry, mléko.

Vypadávání vlasů:
Hrst dubové kůry, česnek 4 stroužky, hrst přesličky – 3 l vody, 10 minut vařit, 5x 20 minut dávat obklady hlavy.
Potom: kaštany větvičky – hrst do 2 l vody 12 minut vařit, 1x 3 týdně. Nepoužívat šampony, jen mýdlo, ne sprey, nebarvit vlasy. Omezit tuky v jídle, máslo, heru apod.
Příčina: dědičná, po rodičích, hlavně po prarodičích, nebo choroby.

Záškrt:
Bolesti v krku, vnitřní teplota.
Léčba: 3 lžíce pelyňku (v květu) spařit s 1 l vařicí vody. Potom obklady kolem krku – 4x přiložit a namočit do spařeného pelyňku 3x-5x po 10 minut za sebou obklad (teplý) kolem krku.

Zuby: Paradentóza
Projev: dásně slézají (stahují se) se zubů, krčky zubů se obnažují, jsou velice bolestivé a snadno se kazí.
Příčina: používání zubních past (hlavně s chlorofylem), chlorovaná voda apod.
Léčba: vyplachování úst přesličkou ( 2 lžíce na ¼ vody – 6 min. vařit) možno přidat komonici lékařskou (bílé i žlutá) 1 lžíci. Jinak čistit zuby s přáškem z přesličky, možno přidat i komonici lékařskou.

Zlomeniny – kostí:
Špatné srůstání zlomeniny: propolis (včelí produkt – tmel v úlu proti chladu) nechat vyluhovat jemně umletý na prášek v lihu – 95%. Kostival, kokoška, řepík.

Zácpa:
Je řada příčin zácpy: teplota, špatná životospráva.
Léčba: několik sušených švestek vaříme 10 minut v ½ l vody. Odvar popíjíme teplý.